Znáte ten pocit, když listujete časopisem a najednou narazíte na článek, který vás prostě chytne? Žádná nablýskaná dokonalost, ale slova, která s vámi rezonují, jako by je psal někdo od vedle. No, tak přesně o to se dneska pokusím. Žádný složitý úvod, rovnou k věci. Tentokrát se podíváme na téma, které možná na první dobrou nezní úplně lifestylově, ale věřte mi, týká se nás všech víc, než si možná myslíte.
Obecná psychopatologie: Dětské a adolescentní duševní poruchy
Psychopatologie. Slovo, které budí respekt, možná i strach. Ale ve skutečnosti jde o snahu porozumět tomu, co se děje v mysli druhých, obzvlášť těch nejzranitelnějších – dětí a dospívajících. Víte, že statistiky mluví o tom, že s nějakou formou duševní poruchy se během dětství setká až pětina dětí? To je, jak se říká, docela síla, co?
Proč je to tak důležité?
Možná se ptáte, proč se tím vůbec zabývat v lifestylovém magazínu. No, odpověď je jednoduchá: protože se to týká našich rodin, našich přátel, našich dětí, a v konečném důsledku i nás samotných. Prevence, včasné odhalení a hlavně destigmatizace – to jsou klíčová slova. A abychom mohli pomoci, musíme nejdřív porozumět. A jak se říká, „štěstí přeje připraveným!“.
Jaké poruchy jsou nejčastější?
Teď se pojďme podívat na zoubek některým nejčastějším „strašákům“. Samozřejmě, nebudeme se pouštět do hlubokých odborností, spíš tak, abyste měli představu, o čem se bavíme.
Úzkostné poruchy
Úzkost. Kdo z nás se s ní občas nepotýká? Ale u dětí a dospívajících může přerůst v něco, co jim brání normálně fungovat. Nadměrný strach, obavy, panické ataky… To všechno dokáže pořádně zkomplikovat život. A víte, co je nejhorší? Že se to často skrývá pod rouškou „stydlivosti“ nebo „přecitlivělosti“.
Deprese
Smutek občas potká každého, to je jasný. Ale co když ten smutek trvá moc dlouho, je příliš intenzivní a brání člověku radovat se ze života? Pak už mluvíme o depresi. A věřte mi, u dětí a dospívajících to může mít devastující následky. Těžko se o tom mluví, viďte?
Poruchy chování
Tady se dostáváme na tenký led. Poruchy chování se projevují různě – od vzdorovitosti a agresivity až po krádeže a ničení majetku. Je důležité si uvědomit, že za tím často stojí hlubší problémy, které dítě neumí jinak vyjádřit. Proto je potřeba hledat příčiny, ne jen trestat následky. Protože jak se říká, „chybami se člověk učí, ale opakované chyby už jsou hloupost“.
Co s tím můžeme dělat?
Tak a teď ta nejdůležitější otázka: co s tím můžeme dělat my, jako rodiče, přátelé, učitelé nebo prostě jen lidé, kterým na dětech záleží? Především být všímaví, naslouchat a brát signály vážně. Nebát se vyhledat odbornou pomoc, když se nám něco nezdá. A hlavně, neodsouvat problémy s tím, že „z toho vyroste“. Protože někdy je potřeba pomoci růst správným směrem. A jak se říká, „trpělivost růže přináší“. Takže neztrácejme ji!