Slyšeli jste někdy o OCD? Možná ano, možná jen matně z filmů nebo seriálů. Ale víte, co to doopravdy znamená? Protože to, co se ukazuje na obrazovce, se s realitou občas míjí víc, než by se nám líbilo. Jen tak mimochodem, celosvětově se odhaduje, že OCD postihuje zhruba jednoho ze čtyřiceti dospělých. A to už je docela dost lidí, co říkáte?
OCD: Mýty a fakta, která byste měli znát
Pojďme se na to podívat trošku blíž. Víte, co to vlastně je OCD? Zkratka pro obsedantně-kompulzivní poruchu. Ale co to znamená v praxi? No, není to jen o tom, že máte rádi věci srovnané na milimetr přesně. Je to mnohem víc a pro lidi, kteří s tím žijí, to může být fakt makačka. Prostě peklo na zemi. Ale co si budem, podívejme se na to, co je skutečnost.
1. Obsese jsou základ
Říká se, že obsesí, tedy vtíravých myšlenek, si užijeme občas všichni. Ale u OCD je to jiný level. Pro lidi s OCD se tyhle myšlenky stávají totální posedlostí. Nenechají je na pokoji, pronásledují je na každém kroku. Mají strach, že se stane něco strašného, pokud neudělají to, co jim ty myšlenky říkají. Třeba pořád dokola kontrolovat zamčené dveře. A klidně i patnáctkrát za sebou! Zní to šíleně, že jo? Ale tak to prostě je. Pro ně je to opravdové a reálné.
2. Obsese můžou být o čemkoliv
Není to jen o bacilech nebo smrti, jak si možná myslíte. Můžou se týkat úplně čehokoliv. Někdo má obsesivní myšlenky o sexu, někdo o tom, že ublíží sobě nebo někomu jinému. A tyhle myšlenky nemají vůbec pod kontrolou. Můžou v nich vyvolávat obrovský stres a úzkost. Ale důležité je si uvědomit, že to neznamená, že jsou to špatní lidé. Ty myšlenky jsou prostě mimo jejich kontrolu.
3. Kompulze můžou být zdraví nebezpečné
Říká se, že pokud má někdo obsesivní myšlenky o bacilech, tak si pořád myje ruce. No jo, mýt si ruce je normální a rozumné. Ale když to děláte desítkykrát denně, už to tak zdravé není. Kůže na rukou je pak suchá, popraskaná a bolavá. A to samé platí i o jiných kompulzích. Třeba posedlost zdravým životním stylem se vám může rychle vymstít.
4. OCD není tak vzácné, jak se myslelo
Dřív se o OCD moc nemluvilo. Lidé se za to styděli a raději to tajili. Teď už se to naštěstí mění. A je to dobře. Protože čím víc se o tom mluví, tím víc lidí se odhodlá vyhledat pomoc. A to je to nejdůležitější.
5. V mozku lidí s OCD jsou vidět rozdíly
Vědci zjistili, že mozek lidí s OCD funguje trošku jinak. Některé oblasti spolu komunikují hůř a rozdíly jsou i v neurotransmiterech. Ale to neznamená, že je to příčina OCD. Spíš se zdá, že je to následek něčeho, co už v mozku bylo dřív.
6. OCD není to samé jako sběratelství
Jasně, u OCD se může projevovat i hromadění věcí. Ale to neznamená, že každý sběratel má OCD. Sbírání věcí přináší radost. OCD je pro lidi, kteří s tím žijí, peklo. A taky je důležité si uvědomit, že sběratelství je volba. OCD ne.
7. Neexistují laboratorní testy na OCD
Diagnózu OCD může stanovit jen lékař. Na internetu sice najdete různé dotazníky, ale ty vám jen pomůžou zorientovat se v příznacích. Pokud máte podezření, že byste mohli mít OCD, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc. Žádné krevní testy nebo skeny mozku vám diagnózu nepotvrdí.
8. OCD se často vyskytuje s dalšími problémy
Lidé s OCD často trpí i úzkostmi nebo depresemi. Stres z vtíravých myšlenek a kompulzí je obrovský. A někdy se k tomu přidají i další problémy, třeba poruchy autistického spektra nebo poruchy příjmu potravy. Proto je tak důležité vyhledat odbornou pomoc, která vám pomůže se všemi těmito aspekty.
9. Existuje léčba OCD
Kognitivně behaviorální terapie je nejčastěji doporučovaná metoda léčby OCD. A často se kombinuje s léky. Ale samotné léky nemusí být tak účinné. Ukázalo se, že u 85 % lidí, kteří se léčili pomocí CBT, došlo k výraznému zlepšení. U lidí, kteří brali jen léky, bylo zlepšení mnohem menší. Takže neztrácejte naději! OCD se dá léčit a s pomocí se dá žít plnohodnotný život.
A nakonec, pokud se chcete dozvědět víc, zkuste si najít články jako „10 věcí, které lidi s OCD už nechtějí slyšet“ nebo „Podstata posedlosti – hlubší pochopení OCD“. Protože čím víc o tom víme, tím líp můžeme pomoct sobě i ostatním.