Říká se, že oči jsou okna do duše. Ale co když se jim raději vyhýbáme? Co když nám pohled do očí jiného člověka připadá… příliš intenzivní? Ne vždy je to o neupřímnosti. Někdy je za tím mnohem víc.
Oči, okna do duše… nebo bariéra? Proč se někdy vyhýbáme očnímu kontaktu
Už se vám někdy stalo, že jste měli pocit, že se vám někdo vyhýbá pohledem? První myšlenka bývá často ta nejhorší: „Asi něco skrývá!“ Ale co když je to jinak? Co když ten člověk jen prochází těžkým obdobím a nechce, abyste to viděli? Nebo se necítí komfortně sdílet své problémy s okolím? Zkrátka, jsou to věci, které zrovna nepotřebuje věšet na buben.
Když oční kontakt bolí: Skrývání trápení
Lidé, kteří se potýkají s nějakým trápením, se často vyhýbají očnímu kontaktu. Nechtějí, abyste viděli jejich bolest, jejich zranitelnost. Možná se snaží soustředit na práci, aby zapomněli na problémy doma. Nebo se prostě necítí dostatečně dobře, aby o tom mluvili. V takových případech je dobré zvážit, jestli jim nenabídnout pomocnou ruku, nebo alespoň se zeptat, jak se mají. Ale je důležité respektovat, když potřebují svůj prostor. Ne vždycky je to projev neochoty, spíš se jedná o ochranu sebe sama, něco jako „držím si to u sebe“.
Intimita, která děsí
Pohled do očí může být neskutečně intimní a zranitelný. Pro lidi s úzkostmi je to obzvlášť náročné. Ale i pro ty, kteří mají problémy s intimitou obecně, může být oční kontakt příliš silný. To, co je pro jednoho příjemná dávka, může být pro druhého až děsivé. Každý má svůj práh citlivosti, jak se říká. Někdo se ti bude dívat zpříma do očí, a tobě to bude připadat jako stalkování. A někdo se ti bude vyhýbat, a ty si budeš myslet, že ti lže. Jenže, ono to tak nemusí být.
Když úzkost stoupá s každým pohledem
Už jsme zmínili, že oční kontakt může být pro lidi s úzkostí velmi nepříjemný. Ale ono to může být ještě horší. Představte si, že jste nervózní, v novém prostředí, mezi lidmi, které moc neznáte. Chcete udělat dobrý dojem, tak se donutíte se na někoho podívat. A místo toho, abyste se cítili lépe, cítíte se ještě víc zranitelní a nervózní. Je to jako boj s větrnými mlýny. Pokud se v tom poznáváte, je dobré se poradit s lékařem nebo terapeutem. Ne vždycky je to jen o „stydlivosti“, víš?
Když mozek potřebuje klid na přemýšlení
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se lidé při rozhovoru dívají do prázdna? Někdy je to proto, že se snaží uspořádat si myšlenky. Potřebují odpojit oči, aby se mozek mohl soustředit. Vzpomínáte si, jak se v detektivkách podezřelí dívají stranou, aby si vymysleli lež? No, v reálu to může být úplně jinak. Možná jen přemýšlejí. Takže než někoho obviníte z lhaní, ujistěte se, že máte pro to důkaz, jo?
A co vy? Jak se cítíte, když se díváte někomu do očí? Je to pro vás přirozené, nebo se vám spíš chce utéct? Napište nám do komentářů!
Důležité upozornění: Pokud máte pocit, že se vám vyhýbání očnímu kontaktu vymyká kontrole a zasahuje do vašeho života, obraťte se na odborníka. Může to být projev úzkosti, PTSD nebo jiného problému, který vyžaduje odbornou péči.