Občas se stane, že se zamyslíme nad tím, jestli jsme vlastně otevření novým myšlenkám. Nebo nás spíš vytočí, když někdo nesouhlasí? Je to v pořádku, když mají lidi jiný názor, nebo nám to leze krkem?
Pokud jste na tohle neodpověděli s naprostou lehkostí, možná byste měli popřemýšlet, jak se víc otevřít. A o tom je dnešní článek – jak otevřít svou mysl.
Otevřete svou mysl: Jak se zbavit dogmat a žít svobodněji
Máte pocit, že když si poslechnete někoho jiného, tak zrazujete sami sebe? Bojíte se, že byste snad měli přijmout něco, co není vaše?
Mnoho lidí se brání novým myšlenkám ze strachu, že ztratí kontrolu a s ní i falešný pocit bezpečí. Ale ruku na srdce, je vůbec něco, co máme jisté? Není náš názor jen jeden z mnoha? Proto, až vás příště někdo vytočí s něčím, co vám nesedí, zkuste si říct, že to je jen jeho pohled na věc. Nemá patent na rozum, nikdo ho nemá.
Nic není tesáno do kamene
Už jsme si řekli, že si chráníme svoje „jistoty“, jakoby byly z betonu a nikdo na ně neměl sahat. Jenže – NIC NENÍ TESÁNO DO KAMENE!
Tahle věta osvobozuje, no ne? Ale taky děsí, protože nám bere ten pocit „jsem v bezpečí“.
Zkuste se smířit s tím, že život není rovnice a musíme plout s proudem. To je první krok k otevřené mysli. I když to zní hrozně, nic nám není slíbeno. A to se týká i našich názorů.
Nepodceňujte druhé
Občas (nebo hodně často) máme tendenci podceňovat, jak jsou lidi chytří. A to nás vede k pocitu nadřazenosti.
Myslet si, že víme líp, než druzí, ještě než vůbec promluví, je nejen arogantní, ale i hloupé. Všichni máme schopnost vidět svět lépe a přesněji.
Zkuste si víc naslouchat a pamatujte si, že když nic nečekáte, tak vás život spíš překvapí. Než když si myslíte, že jste už všechno vymysleli a nic nového se nedozvíte.
Jasně, s otevřenou myslí se občas zaposloucháte do blbostí. Ale co už, život je změna.
Co s tím dál?
Je v pohodě, když něco neberete. Poslechnete si, zvážíte a řeknete si, že to pro vás není. Ale pokud se chcete posunout dál, vzpomeňte si na tu větu: „Nic není tesáno do kamene.“ A platí to nejen pro vás, ale i pro ty ostatní. Oukej?
Tak doufám, že to stálo za čtení, protože pro mě to za psaní určitě stálo.
Mějte se krásně a zase příště!