Už jste někdy měli pocit, že některé vztahy jsou jako na horské dráze? Nahoru a dolů, chvíli nebe a chvíli peklo? Někdy se zdá, že lidé reagují přehnaně, dramatičtěji než by situace vyžadovala. Možná jste se setkali s někým, kdo měl problém s identitou, kdo se obtížně definoval nebo si udržel stabilní obraz sebe sama. Pokud vás tohle zajímá, tak se připravte, protože se ponoříme do světa poruch osobnosti a objektních vztahů, tak jak je viděl Otto Kernberg.
Otto Kernberg a jeho pohled na osobnost
Otto Kernberg byl psychoanalytik, který se zabýval hlubokými strukturami osobnosti. Jeho teorie jsou složité, ale v jádru se snaží vysvětlit, jak si v dětství vytváříme vnitřní obrazy sebe a druhých. Těmto obrazům se říká objektní vztahy a tyhle vztahy ovlivňují, jak se chováme a jak vnímáme svět kolem nás. Jednoduše řečeno, co si neseme z dětství v hlavě, to ovlivňuje, jak jednáme v dospělosti.
Co jsou to ty objektní vztahy?
Představte si to jako takové vnitřní „fotky“ lidí, se kterými jsme se setkali v dětství. Tyhle fotky ale nejsou jen pasivní vzpomínky. Jsou spojené s emocemi, které jsme v daných situacích prožívali. Když zažíváme něco pozitivního, vytváříme si pozitivní obrazy. Když zažíváme něco negativního, vytváříme si negativní obrazy. A co je důležité, tyhle obrazy se u lidí s poruchou osobnosti mohou prolínat a způsobovat zmatek a chaotické reakce.
Poruchy osobnosti podle Kernberga
Kernberg se zabýval především hraniční poruchou osobnosti (borderline) a narcistickou poruchou osobnosti. Tyto poruchy se projevují specifickými způsoby, ale mají společný základ: problém s integrací pozitivních a negativních objektních vztahů. To znamená, že tito lidé si obtížně udržují stabilní pohled na sebe i na druhé. Chvíli je idealizují, chvíli zatracují. Jako na houpačce!
Hraniční porucha osobnosti: Na hraně
Lidé s hraniční poruchou osobnosti se často potýkají s intenzivními emocemi, impulzivním chováním a strachem z opuštění. Jejich vztahy jsou bouřlivé a nestabilní. Můžou se cítit prázdní a nedokáží si vytvořit stabilní identitu. „Dnes jsem taková, zítra zase jiná.“
Narcistická porucha osobnosti: Já, já a zase já
U lidí s narcistickou poruchou osobnosti je v popředí potřeba obdivu a uznání. Často se cítí nadřazení ostatním a mají nedostatek empatie. Mohou využívat druhé k dosažení svých cílů a cítí se oprávnění k zvláštnímu zacházení. Ale pod povrchem se často skrývá křehké sebevědomí a strach z neúspěchu.
Jak se to projevuje v běžném životě?
Představte si například partnerský vztah, kde jeden z partnerů trpí hraniční poruchou osobnosti. Chvíli je vášnivý a milující, chvíli žárlivý a podezíravý. Může vás obviňovat z něčeho, co jste neudělali, a pak se omlouvat a prosit o odpuštění. Je to emočně vyčerpávající. Stejně tak je náročné pracovat s narcistou, který si neustále nárokuje uznání za práci ostatních a bagatelizuje vaše úspěchy.
Rozumět těmto poruchám osobnosti neznamená, že bychom měli soudit nebo odsuzovat. Znamená to, že můžeme lépe porozumět lidem kolem nás, jejich chování a motivacím. A možná i sami sobě.