Paměť. Věc, kterou bereme tak nějak automaticky. Spolehlivý archiv našich zážitků, že jo? No, ne tak docela. Co když to, co si pamatujeme, se nikdy nestalo? Co když nám někdo vsugeroval vzpomínku, která je úplně mimo realitu?
Paměť je zrádná: Jak nás ovlivňují falešné vzpomínky a manipulativní techniky? Rozhovor s Dr. Julianou K. Leding
Tohle téma fascinuje i Dr. Julianu K. Leding, jejíž výzkum se zaměřuje právě na falešné vzpomínky. A víte co? Není to jen teoretická záležitost. Dotýká se nás všech, a to víc, než si myslíme. Falešné vzpomínky můžou vzniknout samy od sebe, ale taky nám je můžou „vnutit“. Zajímavé, že?
Jak se falešné vzpomínky rodí?
Dr. Leding vysvětluje, že falešná vzpomínka je v podstatě vzpomínka na událost, která se buď vůbec nestala, nebo se stala jinak, než si ji vybavujeme. A co je na tom nejvíc fascinující? Že ta vzpomínka může být naprosto živá a detailní, i když je to vlastně lež. Můžeme si to představit třeba jako když si pleteme dvě podobné historky dohromady, akorát mnohem intenzivněji. Někdy nám v tom pomůžou i manipulativní techniky.
Proč věříme autoritám?
Určitě to znáte. Když vám něco řekne doktor, berete to vážněji, než když vám to řekne kamarádka. A přesně tohle platí i u vzpomínek. Pokud nám nějaká autorita (třeba policista, terapeut…) vsugeruje nějakou informaci, máme tendenci jí víc věřit. I když to třeba odporuje naší vlastní vzpomínce. Dr. Leding uvádí příklad s očitým svědkem zločinu a otázkou na zbraň – i když ji svědek neviděl, otázka ho může přesvědčit, že tam byla.
Jak se vyhnout manipulaci?
Co s tím ale můžeme dělat? Jak se bránit tomu, aby nám někdo „nahrál“ falešnou vzpomínku? Tady je pár rad, které zaznívají v rozhovoru:
- Klíčové je uvědomění: Že falešné vzpomínky existují a že se můžou stát komukoliv.
- Opatrnost při výsleších: Policisté a terapeuti by se měli vyhýbat sugestivním otázkám a opakovanému navrhování informací.
- Otevřené otázky: Místo „Zdál se vám ten člověk zlý?“ se zeptejte „Můžete mi toho člověka popsat?“.
Dr. Leding dodává, že i když se to může zdát děsivé, znalost toho, jak paměť funguje, nám může pomoct lépe porozumět různým situacím. Třeba proč si s bráchou pamatujete stejnou událost úplně jinak. A možná i trochu víc věřit sami sobě.