Víte, jak se říká, všechno má dvě strany mince. I věda, co zkoumá lidskou duši, se občas dostane do situací, kdy se střetává s tím, co je nám nepříjemné, co nás děsí. Třeba když se bavíme o parafiliích…
Parafilní poruchy: Když se zájem stane problémem
Parafilie… slovo, které samo o sobě může vyvolat spoustu otázek, možná i trochu znepokojení. Ale pojďme se na to podívat bez předsudků. Jde vlastně o silný, opakující se sexuální zájem o objekty, situace nebo jedince, kteří jsou pro většinu lidí netypičtí. Problém nastává, když tento zájem člověka ovládne, narušuje jeho život nebo životy druhých. A to už je pak diagnóza – parafilní porucha.
Co je důležité si uvědomit?
Ne každá odlišnost v sexuálních preferencích je automaticky porucha. Klíčové je, jestli to někomu ubližuje. Jestli je to dobrovolné, konsenzuální a nikoho to neohrožuje, je to osobní věc. Jak se říká, „Každý má svoje muchy.“
Parafilní poruchy a zákon: Forenzní psychiatrie
Forenzní psychiatrie vstupuje do hry ve chvíli, kdy se parafilní chování dostane do konfliktu se zákonem. Tedy, když dojde k trestnému činu. Psychiatři a psychologové se pak snaží posoudit, do jaké míry byla daná osoba schopna ovládat své jednání a jestli je reálná možnost, že se to bude opakovat.
Je to strašně citlivé téma. Na jedné straně je potřeba chránit společnost, na druhé straně je důležité jednat s těmi, kteří se dopustili trestného činu, spravedlivě a s nadějí na rehabilitaci. „Není všechno zlato, co se třpytí,“ a ne každý, kdo má parafilní zájem, je automaticky kriminálník.
Je to složitý tanec mezi vědou, etikou a právem. A myslím, že je důležité o tom mluvit. Protože čím víc toho víme, tím lépe dokážeme chápat a jednat.