Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak moc nás ovlivňuje to, co děláme? Ne jenom v práci, ale i v soukromí? Jaké masky nosíme a jestli se pod nimi ještě poznáváme? Někdy mám pocit, že jsem úplně jiný člověk, když vedu poradu a jiný, když si večer povídám s kamarádkou u vína. A co teprve, když se dostaneme do úplně nové situace, do role, kterou jsme nikdy předtím nehráli?
Philip Zimbardo: Stanfordský vězeňský experiment – co s námi dělá role?
Možná už jste o něm slyšeli. Stanfordský vězeňský experiment je dodnes kontroverzní studie, která zkoumala psychologické dopady vězení na vězně a dozorce. A výsledek? No, upřímně řečeno, dost děsivý. Ukázalo se, že role, které nám společnost předepisuje, můžou s námi pěkně zamávat. Že se v nich můžeme úplně ztratit a začít se chovat způsobem, který by nás za normálních okolností ani nenapadl.
Co se vlastně stalo?
Philip Zimbardo, psycholog ze Stanfordské univerzity, se rozhodl v roce 1971 provést experiment, který měl ukázat, jak moc prostředí vězení ovlivňuje chování lidí. Vybral si skupinu studentů, náhodně je rozdělil na „vězně“ a „dozorce“ a umístil je do improvizovaného vězení v suterénu univerzity. A pak už se začaly dít věci. Dozorce, původně obyčejní studenti, se začali chovat autoritářsky a šikanovali vězně. Vězni se zase stávali apatičtí a poddajní. Experiment musel být předčasně ukončen, protože se situace začala vymykat kontrole a někteří účastníci trpěli vážnými psychickými problémy. Prostě mazec.
A co z toho plyne?
Zimbardův experiment nám ukazuje, jak snadno se můžeme nechat strhnout davem a podlehnout tlaku prostředí. Jak moc nás ovlivňují role, které hrajeme, a jak snadno se můžeme ztratit sami sobě. Je to tak trochu jako s tím starým příslovím: „Když se ocitneš mezi vlky, musíš výt s nimi.“ Ale co když nechceš výt? Co když chceš zůstat sám sebou, i když jsi obklopený vlky?
Proto je důležité si uvědomovat, jaké role hrajeme a nenechat se jimi pohltit. Mějme na paměti, že jsme pořád lidi, a že máme právo na vlastní názor a vlastní pocity. A že i když se ocitneme v nepříjemné situaci, můžeme se rozhodnout, jak se budeme chovat. Protože, jak se říká, štěstí přeje připraveným, a my bychom měli být připraveni na všechno, co nám život přinese. A hlavně – nezapomeňme se na sebe občas podívat do zrcadla a zeptat se sami sebe: „Jsem to ještě já?“