Terapie. Slovo, které dřív vyvolávalo rozpaky, dnes už se stává součástí běžné konverzace. A to je dobře. Ale co potom? Jak si udržet ten nově nalezený klid a rovnováhu, když už nemáte pravidelné sezení a podpůrné rameno terapeuta?
Podpůrné zdroje po terapii: Jak o sebe pečovat dál?
Terapie je jako startovací rampa. Pomůže vám odlepit se od země, ale létat už musíte sami. A to chce trénink. Zjistit, co vám dělá dobře, co vás nabíjí a co naopak stahuje ke dnu. Není to žádná raketová věda, spíš taková alchymie – mícháte různé ingredience, dokud nenajdete tu správnou kombinaci.
Udržujte kontakt s tím, co jste se naučili
Zápisky z terapie, cvičení, techniky… Nenechte je zapadnout prachem! Pravidelně se k nim vracejte. Přečtěte si je, projděte si cvičení. Připomeňte si, jak jste reagovali na různé situace, co vám pomáhalo. Berte to jako takovou „údržbu“ duše.
Budujte si síť podpory
Nemusíte na to být sami. Mluvte o svých pocitech s blízkými, s kamarády. Nebojte se říct, že máte horší den. Sdílená bolest, poloviční bolest, jak se říká. A i kdyby jen poslouchali, už to samotné může hodně pomoct.
Hýčkejte se
Dopřejte si to, co máte rádi. Koupel ve vaně, dobrá kniha, procházka v přírodě, setkání s přáteli… Cokoliv, co vám dělá radost. Je to jako dobíjení baterek. A když máte plnou baterku, lépe zvládnete i náročnější situace.
Nebojte se vyhledat pomoc znovu
Není to žádná prohra. Občas se prostě stane, že se život zamotá a potřebujeme pomocnou ruku. Berte to jako návštěvu u lékaře – když vás bolí zub, taky si ho sami nevrtáte. Terapie je nástroj, který můžete použít, kdykoliv ho potřebujete.
Péče o sebe po terapii je maraton, ne sprint. Jsou dny, kdy se vám bude dařit víc, a dny, kdy míň. Důležité je neztrácet ze zřetele svůj cíl – být v pohodě sám se sebou.