Už jste se někdy zamysleli nad tím, co se nám honí hlavou, když házíme ten lísteček do urny? Není to jen o racionálním zvážení pro a proti, slibů a programů. Je to mnohem hlubší, osobnější a… no, prostě lidský. A občas i docela praštěný.
Politická psychologie: Proč volíme, jak volíme?
Víte, já jsem se vždycky snažila volit „rozumem“. Prostudovat si programy, porovnat kandidáty… Ale pak jsem si uvědomila, že i ta „rozumná“ volba je strašně moc ovlivněná tím, co cítím. Jestli mi ten člověk „sedí“, jestli na mě působí důvěryhodně, jestli mi připomíná třeba dědu, který mi vždycky pekl ty nejlepší buchty. Prostě takový ten „feeling“.
Emocionální koktejl v den voleb
A to je právě ta politická psychologie. Nejde jen o to, co si myslíme, ale hlavně o to, co cítíme. Strach, naděje, zklamání, hněv… To všechno se nám v ten den míchá v hlavě a ovlivňuje, koho nakonec zvolíme. Někdy volíme „proti“ někomu, spíš než „pro“ někoho. Někdy volíme srdcem, i když nám rozum říká něco jiného. A to je úplně normální.
Jsme jen lidi
Nejsme roboti. Nejsme schopní objektivně zhodnotit všechny informace a vybrat tu „nejlepší“ volbu. Jsme ovlivněni našimi zkušenostmi, našimi hodnotami, našimi předsudky. A to je v pořádku. Důležité je si to uvědomovat. Zkusit se na to podívat z různých úhlů, poslechnout si různé názory. A pak se rozhodnout podle svého nejlepšího svědomí. I když to třeba nebude ta „správná“ volba. Protože, jak se říká, chybovat je lidské.