Vzpomínáte si na Popelku? Chudák holka, co po smrti rodičů trpěla pod pantoflem zlé macechy a jejích dcer… Pohádka, říkáte si? Co když vám povím, že vztahy s nevlastními rodiči skrývají temnější stránku, než jsme si ochotni připustit?
Popelčin komplex: Temná stránka nevlastního rodičovství ukrytá v evoluci
Možná vás překvapí, že statistiky ukazují vyšší výskyt týrání dětí a špatného zacházení v nevlastních rodinách, než v těch, kde jsou oba rodiče biologičtí. Tomuto fenoménu se říká Popelčin efekt.
Když čísla mluví… děsivě
Termín „Popelčin efekt“ poprvé použil forenzní psychiatr Dr. P. D. Scott v 70. letech, když zkoumal případy dětí, které zemřely v důsledku týrání. Zjistil, že ve více než polovině případů (15 z 29) byl pachatelem otčím.
Další studie ukazují, že v případech, kdy dochází k týrání, jsou nevlastní děti oběťmi v drtivé většině případů. Mluvíme o poměru 9 z 10 případů, někdy dokonce 19 z 22!
Ještě horší je, že nejčastějším pachatelem je partner matky, nebo otčím. To pravděpodobně souvisí s tím, že po rozvodu zůstávají děti častěji v péči matky.
Proč se to děje?
Otázkou je: co způsobuje tento alarmující trend? Proč jsou biologické děti „ušetřeny“ (alespoň ve většině případů) a nevlastní se stávají terčem?
Evoluční psychologie nabízí šokující vysvětlení. Prý se jedná o pozůstatek evoluční strategie primátů. Samci primátů běžně zabíjeli potomky jiných samců, aby matky přivedli do říje a zvýšili tak své šance na reprodukci.
Vstup do role nevlastního rodiče může být přijatelná cena za získání partnera, ale míra investic do nevlastních dětí je už věcí „dohody“. Z evolučního hlediska jsou biologické děti důkazem reprodukční zdatnosti rodiče, což vede k silné lásce a obětavosti. To se o nevlastních dětech říct nedá. Jsou vnímány spíše jako zátěž než jako přínos.
Není to jen o číslech
Samozřejmě, nelze házet všechny nevlastní rodiče do jednoho pytle. Ne každý nevlastní rodič je násilník. Extrémně negativní vztahy existují, ale nejsou pravidlem.
Nicméně, Popelčin příběh není jen pohádka… skrývá v sobě zrnko děsivé pravdy.
Anderson KG, Kaplan H, Lam D & Lancaster J (1999b) Paternal care by genetic fathers and stepfathers II: reports by Xhosa high school students. Evolution & Human Behavior 20: 433-451.
Aquilino WS (1991) Family structure and home leaving: a further specification of the relationship. Journal of Marriage & the Family 52: 405-419.
Daly & Wilson (2007) Is the “Cinderella Effect” controversial? In Crawford & Krebs (Eds) Foundations of Evolutionary Psychology, pp. 383-400. Mahwah, NJ: Erlbaum.
Giles-Sims, Jean; Finkelhor, David (1984). “Child Abuse in Stepfamilies”. Family Relations (National Council on Family Relations) 33 (3): 407–413. doi:10.2307/584711.
Lightcap JL, Kurland JA & Burgess RL (1982) Child abuse: a test of some ideas from evolutionary theory. Ethology & Sociobiology 3: 61-67.
Lucas DR, Wezner KC, Milner JS, McCanne TR, Harris IN, Monroe-Posey C & Nelson JP (2002). Victim, perpetrator, family, and incident characteristics of infant and child homicide in the US Air Force. Child Abuse & Neglect 26: 167-186.
Miller, M. (2004). The Cinderella effect: The psychological bases and mental dynamics of step-parental ambivalence. Florida Atlantic University.
Packer, C.; Pusey, A. E. (1983). “Adaptations of Female Lions to Infanticide by Incoming Males”. The American Naturalist 121 (5): 716. doi:10.1086/284097
Trivers, R. L. (1971). “The Evolution of Reciprocal Altruism”. The Quarterly Review of Biology 46: 35–57. doi:10.1086/406755