Život občas připomíná houpačku, že? Jednou jsme nahoře, jindy dole. A někdy se stane, že se té houpačky chytneme příliš pevně a nechceme se pustit. Jako by nám tenhle pocit kontroly dával jistotu. Jenže co když ta kontrola začne ovládat nás?
Poruchy příjmu potravy: Anorexie, bulimie a cesta k uzdravení
Slyšeli jste o nich už tolikrát, viděli v televizi, možná se s nimi potkali u kamarádky, nebo dokonce… sami. Anorexie a bulimie. Dvě strany téže mince. Dvě cesty, které vedou do slepé uličky, kde se ztratí radost z jídla, radost ze života. Ale nebojte, není to konec světa. Je to jen odbočka, ze které se dá vrátit zpátky na cestu.
Co se vlastně děje v hlavě?
Proč se to děje? Proč se někdo začne trápit jídlem, váhou, vzhledem? Často je to kombinace víc faktorů. Tlak společnosti, touha po dokonalosti, potřeba kontroly, osobní problémy, nízké sebevědomí. Všechno se to sejde v jednom bodě a najednou se jídlo stane nepřítelem. Ale ono to tak být nemusí! Jídlo má být potěšení, energie, radost. Ne trest.
Anorexie: Když se jídlo stane nepřítelem
Anorexie je o strachu z jídla, o neustálém hlídání kalorií, o extrémním cvičení. Tělo se dostává do stavu hladovění a mysl se zaměří jen na to jedno: jak nejíst. Jak zhubnout. Jak být „dokonalý“. Ale dokonalost neexistuje, pamatujte? A navíc, hladovějící tělo nemůže fungovat. Ani psychicky, ani fyzicky.
Bulimie: Kolotoč přejídání a výčitek
Bulimie je trochu jiná. Tady se naopak objevují epizody přejídání, kdy člověk ztratí kontrolu a sní obrovské množství jídla. A pak přijde výčitka, pocit viny a snaha se toho jídla zbavit – zvracením, projímadly, nebo opět extrémním cvičením. Je to začarovaný kruh, který vysává energii a sebedůvěru.
Cesta k uzdravení: Není to sprint, ale maraton
Nečekejte zázraky přes noc. Uzdravení z poruchy příjmu potravy je dlouhý proces, který vyžaduje trpělivost, odhodlání a hlavně odbornou pomoc. Psychoterapie je klíčová. Pomůže vám pochopit, proč jste se do téhle situace dostali a naučí vás zdravé způsoby, jak se s problémy vyrovnávat. Nebojte se vyhledat odborníka. Není to ostuda, je to krok k lepšímu životu.
A co můžete udělat hned?
- Přestaňte se vážit. Váha je jen číslo.
- Začněte si všímat, co vám jídlo přináší. Jak chutná, jak voní, jak se po něm cítíte.
- Obklopte se lidmi, kteří vás mají rádi takové, jací jste.
- Naučte se říkat „ne“.
- Milujte sami sebe. I s těmi nedokonalostmi. Protože ty z vás dělají jedinečné bytosti.
Pamatujte, nejste v tom sami. A vždycky je naděje. Držím vám palce.