Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak moc nás ovlivňuje autorita? Jak snadno se necháme strhnout k něčemu, co se nám vlastně vůbec nelíbí, jen proto, že nám to někdo „shora“ nařídil? Mně to vrtá hlavou dost často, a proto mě tak fascinuje jeden experiment z šedesátých let, který, jak se říká, otřásl základy psychologie.
Poslušnost až za hrob? Experiment, který otřásl světem psychologie
Mám na mysli slavný Milgramův experiment. Stanley Milgram, psycholog z Yaleovy univerzity, se tehdy snažil pochopit, jak mohli nacističtí vojáci během druhé světové války slepě poslouchat rozkazy a páchat tak strašné zločiny. Chtěl zjistit, co se stane, když se střetne poslušnost s vlastním svědomím.
Jak to celé probíhalo?
Zní to skoro neuvěřitelně. Milgram si sehnal dobrovolníky na „studii paměti a učení“. Ti se pak v párech losovali, kdo bude „učitel“ a kdo „žák“. Tedy, losování bylo samozřejmě zmanipulované, takže všichni dobrovolníci byli učitelé. Žáka hrál Milgramův asistent. Učitel sledoval, jak je žák připoután k židli a na tělo mu jsou připevněny elektrody. Pak byl učitel posazen do jiné místnosti před generátor elektrických šoků (který naštěstí nebyl doopravdy funkční).
A teď to začalo. Učitel měl žáka zkoušet z dvojic slov. Za každou chybu měl žáka potrestat elektrickým šokem, který se s každou chybou zvyšoval o 15 voltů. Žák (tedy herec) začal po čase křičet, jako by mu opravdu ubližovali. A experimentátor (ten, kdo experiment řídil) seděl v místnosti s učitelem a nenápadně ho povzbuzoval, aby pokračoval. Začínal jemně: „Prosím, pokračujte.“ Pak se stupňoval: „Musíte pokračovat. Nemáte jinou možnost. Je naprosto nezbytné, abyste pokračoval.“
Když se učitel zeptal, kdo bude zodpovědný, pokud se žákovi něco stane, experimentátor odpověděl: „Já.“ A to mnohým stačilo, aby pokračovali, i když věděli, že to, co dělají, je morálně špatné. Neuvěřitelných 65 % účastníků pokračovalo až do 450 voltů!
Co z toho plyne?
Milgram dospěl k závěru, že obyčejní lidé jsou ochotni plnit rozkazy autorit, i když by to znamenalo ublížit nevinnému člověku. Tvrdil, že lidé poslouchají autority, které považují za morálně správné nebo legálně ustavené. Tuto reakci na autoritu se učíme v rodině, ve škole i na pracovišti.
Milgram to shrnul ve svém článku „The Perils of Obedience“ (Úskalí poslušnosti):
„Právní a filozofické aspekty poslušnosti jsou nesmírně důležité, ale říkají velmi málo o tom, jak se většina lidí chová v konkrétních situacích. Založil jsem jednoduchý experiment na Yaleově univerzitě, abych otestoval, kolik bolesti by obyčejný občan způsobil druhé osobě jednoduše proto, že mu to nařídil experimentální vědec. Neomezená autorita byla postavena proti nejsilnějším morálním imperativům subjektů [účastníků] proti ubližování druhým, a, se subjekty [účastníky], kterým v uších zvonily výkřiky obětí, autorita vyhrála častěji než ne. Extrémní ochota dospělých zajít téměř do jakékoli krajnosti na příkaz autority představuje hlavní zjištění studie a skutečnost, která nejnaléhavěji vyžaduje vysvětlení.“
Celý experiment vyvolal obrovskou vlnu kritiky, hlavně kvůli etickým otázkám. Mnoho účastníků si odneslo emocionální trauma, které je trápilo ještě dlouhé měsíce a roky po experimentu.
Vždycky jsem chtěla věřit, že člověk má svobodnou vůli. Že když se dostane do situace, kdy se musí rozhodnout mezi dobrem a zlem, tak si vybere to dobré, bez ohledu na to, odkud ten rozkaz přišel. Bohužel, realita je často jiná. Mně osobně se hodně těžko smiřuje s tím, že z těch 40 lidí se našlo tak málo těch, kteří měli odvahu postavit se za svého bližního a zastavit to „mučení“.
Co si o tom myslíte vy? Byl ten experiment eticky v pořádku, nebo ne? A jak byste se zachovali vy?