Probouzíte se v noci zpocení s hlavou plnou pracovních úkolů? Pronásledují vás noční můry plné deadlineů a nepříjemných kolegů? Máte pocit, že vám práce doslova otravuje život a ovlivňuje náladu, hygienu a dokonce i chuť k jídlu? Pokud kývete, možná je čas na poplach. Nejste v tom sami.
Práce jako trauma?
I když „institucionální PTSD“ není oficiální diagnóza, kapitalistická realita nás nutí k výkonům, které vedou k úzkosti a vyčerpání. A co víc, hrozba ztráty zaměstnání se pro mnohé rovná existenční hrozbě. Hypotéka, jídlo, splátky… to všechno nás nutí k nadměrnému nasazení. A někteří zaměstnavatelé to bohužel dobře vědí a neváhají toho zneužít. Zní to povědomě?
Kdy už je stres za hranou?
Pamatujete si, jak v letadle říkají, ať si nasadíte masku vy sami, než začnete pomáhat ostatním? Logika je jasná – pokud se udusíte, nikomu nepomůžete. Stejně tak to platí i v životě. Nemůžete efektivně pracovat ani se starat o své blízké, pokud jste sami na dně.
Jak se zachránit?
Takže, co s tím? Začněte u sebe. Self-care není fráze, ale nutnost. Nedostatek času? Musíte si ho udělat, jinak vás stres zničí. Zastavte se a zamyslete se nad tím, jestli nemáte častěji „sick days“. Profesionální pomoc od lékaře nebo terapeuta, podpora od rodiny a přátel… to všechno vám pomůže stabilizovat se. Teprve potom se můžete zaměřit na řešení situace v práci, ať už jde o hledání nového zaměstnání nebo přehodnocení vašeho přístupu k tomu stávajícímu. Pamatujte: vy sami jste na prvním místě. A to není sobecké, to je přežití.