Znáte to, ten pocit, kdy se jen tak nějak proplouváte týdnem a víkend vám nepřinese žádné osvěžení? Hromada povinností se kupí a vy nevíte, kde začít? Možná jen… přežíváte. Harvard Medical School říká, že „survival mode“ je reakce našeho mozku na vnímané nebezpečí, i když se nic neděje. Je to signál, že už dlouho ignorujeme volání o pomoc.
Přežíváte, nebo žijete? 5 signálů a 4 kroky k restartu
Sama jsem si tím prošla a naučila se rozpoznávat varovné signály. Proto se s vámi podělím o pět znamení, že se možná nacházíte v „survival mode“, a čtyři tipy, jak se z toho dostat!
#1: Vynecháváte obvyklé rituály
Každý máme své malé zvyky, které nám zpříjemňují den. Ranní procházka, příchod na schůzky s předstihem, oběd venku, večerní cvičení… Pro mě je to ranní jóga. Když jsme v „survival mode“, tyto rituály často opomíjíme. Občas se stane, to je normální, ale pokud se to děje pravidelně, zpozorněte.
#2: Zapomínáte na sebe
Ať už jde o základní potřeby jako je hygiena, jídlo, pití nebo o péči o sebe, „survival mode“ nám brání dělat cokoliv navíc, co není nezbytné. Jsme úzkostliví, podráždění a veškerou energii věnujeme „ochraně“ před domnělým nebezpečím. Já třeba zapomínám pít. Pracuji, dokud nemám pusu suchou jako troud a pak se divím, že se necítím dobře. Musela jsem se naučit věnovat si víc pozornosti.
#3: Plujete s proudem… ale špatným způsobem
Každý zná reakci „bojuj nebo uteč“. Ale víte, že existují i další dvě reakce na nebezpečí? „Zamrznutí“ a „podrobení se“. Představte si, že vás šikanuje spolužák a chce vaši svačinu. Pokud „zamrznete“, zůstanete v šoku a nebudete schopni nic říct ani udělat. Pokud se „podrobíte“, svačinu mu dáte. Pokud se vám to stává často, je to další signál.
#4: Anxieta se vrací ve vlnách
Trauma může spustit „survival mode“. I podobná situace nebo připomínka traumatu, i když se nic neděje. Dřív jsem žila s manipulativním rodičem a kdykoliv jsem ho slyšela chodit po domě, hrozně jsem se bála. Teď, když slyším kroky svého partnera, občas cítím tu samou úzkost. Pokud to zní povědomě, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.
A #5: Jste vyčerpaní, ale nevíte proč
V „survival mode“ jde veškerá energie do myšlenek a fyzických symptomů, které nám říkají, že jsme v nebezpečí. I když celý den ležíte v posteli, cítíte se, jako byste uběhli maraton. Někdy po osmi hodinách v práci usnu v devět večer. Druhý den se probudím v sedm, ale už v devět jsem zase unavená. Takhle to jde několik dní po sobě. Tělo vám říká, že mozek je v „survival mode“ a potřebuje pomoc.
Tak, už víme, co je „survival mode“ a jak ho poznat. Ale jak se z toho dostat? Zkuste následující tipy, až ucítíte, že se úzkost zase plíží.
Tip #1: Dýchejte!
Když cítíte úzkost, zastavte se. Moje oblíbená technika je 4-7-8. Nadechněte se nosem na čtyři, zadržte dech na sedm a vydechněte ústy na osm, s „ššššš“ zvukem. Opakujte, dokud se neuklidníte.
Tip #2: Udělejte si „check-in“ sami se sebou
„Survival mode“ nám říká, ať děláme jen to, co je nutné k přežití. A to vede k ignorování základních potřeb. Zastavte se a zeptejte se sami sebe: Jak se mám? Spal jsem dobře? Jedl jsem? Pil jsem dost vody? Jsem smutný? Zlobený? Frustrovaný? Až zjistíte, co potřebujete, udělejte to! Dejte si svačinu, zdřímněte si, napijte se.
Tip #3: Hýbejte se
Nezáleží na tom, jestli to bude dlouhá procházka, cvičení v posilovně nebo jen krátká jóga. Stačí se postavit a nechat ruce volně kývat ze strany na stranu. Pustit si Macarenu a zatancovat si (to je moje oblíbené, nemusíte u toho přemýšlet). Pohyb prohlubuje dýchání a uvolňuje svaly, takže tělo pochopí, že není v nebezpečí.
Tip #4: Požádejte o pomoc
Pokud se vás některý z těchto bodů týká, neváhejte se obrátit na odborníka. Nejsme na to sami.