„`html
Tak jdeš na to. První sezení s psychologem. Motýli v břiše, sucho v krku a milion myšlenek, co se honí hlavou. Je to normální. Úplně normální. Zhluboka se nadechni, tohle je krok k lepšímu já. Ale co teď? Co mám říkat? Musím se nějak speciálně připravovat? No, to záleží…ale hlavně – klid.
Co si (ne)musím promyslet?
Pravda je, že nemusíš vůbec nic. Psycholog je profesionál a ví, jak se do toho pustit. Ale pokud se chceš cítit jistěji, pár věcí si můžeš promyslet. Ne, fakt nemusíš sepisovat elaborát a učit se ho nazpaměť. Stačí, když budeš mít v hlavě zhruba jasno.
Proč vlastně jdu?
Zkus si uvědomit, co tě k tomu vedlo. Co tě trápí? S čím potřebuješ pomoct? Být smutný je občas normální, ale co když se to táhne už moc dlouho? Nebo tě paralyzuje strach z věcí, co ostatní dělají s prstem v nose? Popsat ten „problém“ svými slovy, to je první krok. A nevadí, když se v tom trochu zamotáš, od toho je tam psycholog, aby ti pomohl rozmotat nit.
Co už jsem zkoušel/a?
Zkus si vzpomenout, jestli jsi už něco zkoušel/a sám/sama. Četl/a jsi nějaké články? Povídal/a sis s kamarády? Snažil/a ses s tím bojovat? Tohle psychologovi pomůže pochopit, jak jsi k problému přistupoval/a a co už ti zabralo (nebo nezabralo).
Co očekávám?
Máš nějaké představy o tom, co od terapie čekáš? Chceš se zbavit úzkostí? Naučit se lépe zvládat stres? Porozumět svým vztahům? Měj realistická očekávání. Terapie není zázračná pilulka. Je to proces, který vyžaduje čas a úsilí. Ale může ti změnit život. A taky je v pořádku nevědět, co chceš. Třeba to společně zjistíte.
A hlavně…buď upřímný/á. Psycholog ti nemůže pomoct, pokud mu nebudeš říkat pravdu. I když je to těžké. I když se za to stydíš. On to pochopí. Proto tam je. A pamatuješ? Je to tvoje cesta. Tvoje tempo. Tvoje pravda.
„`