Proč někteří muži mluví „žensky“? Hlas jako zrcadlo identity, nebo jen hra?

Proč někteří muži mluví „žensky“? Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč někteří muži mají specifický způsob mluvy, který se často označuje jako „ženský“? Není to náhodou tak, že to zní trochu ošklivě se takhle ptát? Pojďme se na to podívat blíž, protože to je otázka, která vrtá hlavou nejen jim samotným, ale i nám ostatním.

Hlas jako zrcadlo identity, nebo jen hra?

Hlas je mocný nástroj. Může o nás prozradit víc, než si myslíme. Ale co když způsob, jakým mluvíme, není tak jednoznačný, jak se zdá? Co když je to jen hra s identitou, vědomá nebo nevědomá? Rozklíčujeme tenhle hlasový rébus?

Co je to vlastně „ženský“ projev?

Mluvíme tady o specifickém způsobu artikulace, kdy jsou hlásky vyslovovány s větší precizností, až afektovaností. Někdo by řekl, že je to přehnané, zjemnělé, zženštilé. Výzkum ukazuje, že se to projevuje například:

  • Přehnanou výslovností P, T a K

Ale pozor! Tady se nabízí otázka: Je to vůbec jenom „gay“ záležitost? Není to náhodou tak, že se to týká i jiných mužů, kteří prostě jen mají svůj osobitý styl?

Není to jen o homosexualitě

Statistiky nelžou, ale občas nás můžou zmást. Studie ukazují, že „ženský“ projev se vyskytuje i u heterosexuálních mužů. V jedné studii posluchači správně určili orientaci pouze u 62 % mluvčích. A co je ještě zajímavější, nejvíce „hetero“ znějící hlas patřil gay muži! Takže, jak to vlastně je?

Kde se to bere?

Odpověď hledejme v dětství. Jedna z teorií říká, že se jedná o vliv prostředí, ve kterém vyrůstáme. Muži, kteří trávili hodně času v ženské společnosti, nevědomky přejímají některé prvky řeči od žen ve svém okolí. Na druhou stranu, muži, kteří vyrůstali v ryze mužském prostředí, zase tíhnou k maskulinnějšímu projevu.

Ale co muži, kteří změnili svůj projev až v dospělosti? Vzpomeňte si třeba na Davida Thorpa, režiséra dokumentu „Do I Sound Gay?“. Sám přiznává, že před coming outem mluvil úplně jinak. Co se tedy stalo? Je to snad… převlečení?

Hlas jako kód

Řečová terapeutka Susan Sankin to nazývá „code-switching“. Podle ní máme různé hlasy pro různé situace a lidi. Je to jako když si malá holčička hraje s panenkou a mluví na ni „mateřským“ hlasem. Gay muži zase používají „gay“ hlas, aby dali najevo svou orientaci potenciálním partnerům. Někdy je to vědomé, jindy nevědomé. A když to děláme často, můžeme zapomenout, jak jsme vlastně mluvili dřív. No nazdar! To snad ne?

Má to i stinné stránky

Thorpeův dokument poukazuje na problém v gay komunitě: „Ženský“ projev je často vnímán negativně. Mnoho gay mužů přiznává, že je jim to nepříjemné a neatraktivní. Dokonce i někteří muži s „ženským“ hlasem se necítí dobře. Proč tomu tak je? Co za tím stojí?

Kořeny v misogynii a homofobii

Americký novinář Dan Savage to vidí jasně: „Když jsi mladý a snažíš se skrýt, dáváš si pozor na všechno, co by tě mohlo prozradit.“ Mnoho gay mužů si tento pocit přenáší i do dospělosti. Navíc, v gay komunitě panuje kult maskulinity. Muži chtějí ukázat ostatním, že „nejsou ženské“. Škoda, že?

Takže, příště, až uslyšíte muže mluvit „žensky“, zkuste se zamyslet. Není to náhodou tak, že slyšíte jen odraz jeho identity, jeho příběhu, jeho boje? Nebo je to jen hra? Ať tak, či tak, je to jeho hlas, jeho volba.

Diskuze