Už jste se někdy zamysleli nad tím, co se děje v hlavě terapeuta během sezení? Není to jen nestranné naslouchání a profesionální rady. I terapeut je člověk z masa a kostí, s vlastními zkušenostmi a emocemi. A tyhle emoce, ať chce nebo ne, můžou ovlivnit terapii. Říká se tomu protipřenos a je to docela divoká karta v terapeutickém procesu.
Co je to vlastně ten protipřenos?
Představte si, že sedíte v křesle u terapeuta a vyprávíte o svém dětství. A terapeut se najednou začne chovat trochu jinak, než obvykle. Možná je zamlklejší, možná vám začne skákat do řeči, možná se tváří ustaraně. Proč? Protože vaše slova v něm něco probudila. Nějaká vzpomínka, nějaká emoce, něco, co se týká jeho vlastního života. To je protipřenos v kostce. Je to nevědomá reakce terapeuta na pacienta, založená na jeho vlastních vnitřních pochodech.
Jak se to projevuje?
Protipřenos se může projevovat různě. Třeba se terapeut začne s pacientem ztotožňovat a vidí v něm projekci sebe sama. Nebo naopak, cítí k pacientovi silnou averzi, aniž by k tomu měl objektivní důvod. Může se projevovat jako zvýšená snaha pomoci, přehnaná starostlivost, ale i jako nezájem, odtažitost nebo dokonce agresivita. Zkrátka, terapeut se začne chovat „mimo“, nereaguje na pacienta objektivně.
Když se to pokazí: Protipřenos jako překážka
Je jasné, že neřízený protipřenos může terapii dost zkomplikovat. Terapeut se pak nesoustředí na potřeby pacienta, ale na své vlastní. Může dávat rady, které vycházejí z jeho vlastních zkušeností a ne z toho, co je pro pacienta nejlepší. Může tlačit pacienta do něčeho, co on sám potřebuje, ale co pacient nepotřebuje. V nejhorším případě může terapeut pacienta dokonce zneužívat pro uspokojení svých vlastních potřeb.
Příklad z praxe: Pozor na „zachránce“
Třeba má terapeut tendenci „zachraňovat“ pacienty, kteří se potýkají s problémy, které on sám v minulosti zažil. Chce je ochránit před utrpením, které sám prožil. Jenže tím pacientovi neumožní projít si vlastní cestou, učit se z vlastních chyb a budovat si vlastní odolnost. Terapeut se stane spíš překážkou než pomocí.
Když se to zvládne: Protipřenos jako nástroj
Ale pozor, protipřenos není vždycky špatný! Správně uchopený může být cenným zdrojem informací. Pokud je terapeut schopen si své vlastní emoce uvědomit, analyzovat je a oddělit je od pacienta, může mu protipřenos pomoct lépe pochopit, co se s pacientem děje. Může mu pomoct proniknout do hlubších vrstev pacientova nevědomí. Je to taková zpětná vazba, kterou terapeut používá k lepšímu porozumění dynamice terapie.
Supervize: Klíč k úspěchu
Proto je tak důležitá supervize. Supervize je vlastně terapie pro terapeuty. Během supervize terapeut mluví o svých pocitech a reakcích na pacienty se zkušenějším kolegou (supervizorem). Supervizor mu pomáhá uvědomit si vlastní protipřenosové reakce a naučit se s nimi pracovat. Bez supervize by byl terapeut slepý k vlastním slepým skvrnám a hrozilo by, že svou terapií pacientovi spíš uškodí, než pomůže.
Jak to poznat? Vědomí jako základ
Jak poznáte, že je něco v nepořádku? Sledujte se! Pokud máte pocit, že váš terapeut se chová divně, že je odtažitý, příliš kritický nebo naopak příliš starostlivý, je to důvod ke zpozornění. Nebojte se o tom s ním mluvit. Kvalitní terapeut by měl být otevřený diskuzi a schopen reflektovat své vlastní chyby. Pokud máte pocit, že se situace nezlepšuje, neváhejte vyhledat jiného terapeuta. Jde o vaše zdraví a vaše blaho.