Víte, někdy se zamyslím, co vlastně znamená být dobrý člověk. Ne v tom patetickém smyslu, ale fakt jako… jak se to projevuje v každodenních situacích? Jak se rozhodujeme, když se ocitneme na křižovatce, kde žádná odpověď není úplně správná? A jak vlastně formujeme ten svůj vnitřní kompas?
Psychologie morálky: Výchova k morálnímu jednání a řešení etických dilemat
O morálce se toho napsalo už spoustu. Od filozofických traktátů až po populární psychologii. Ale upřímně, často mi přijde, že to všechno působí trochu odtažitě. Jako by se jednalo o nějakou abstraktní vědu, která nemá nic společného s realitou. Jenže ono to s tou morálkou není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. V každém z nás je malý moralista, který se ozývá, když se děje něco, co se mu nelíbí. A to je dobře. Protože právě tenhle vnitřní hlas nás nutí zamýšlet se nad tím, co je správné a co ne.
Jak formujeme svůj morální kompas?
Hodně se toho učíme už v dětství. Pozorováním rodičů, sourozenců, kamarádů. Nasáváme hodnoty, pravidla, zvyklosti. Ale co když tyhle hodnoty nejsou zrovna ty nejlepší? Co když žijeme v prostředí, kde se lže, podvádí, krade? Pak je to sakra těžké. Ale není to nemožné. I v takovém prostředí si můžeme vytvořit vlastní morální kompas, i když to bude stát hodně úsilí a sebezapření. Je to o tom, klást si otázky, zpochybňovat, hledat vlastní odpovědi. A hlavně – nebát se stát si za tím, čemu věříme.
Etické dilema: Jak se rozhodnout, když není správné řešení?
A pak jsou tu ty situace, kdy se ocitneme v etickém dilematu. Kdy musíme zvolit mezi dvěma špatnými možnostmi. Kdy ať uděláme cokoli, někomu ublížíme. Tady neexistují jednoduché odpovědi. Tady musíme zapojit rozum, intuici, empatii. Musíme zvážit všechny pro a proti. Musíme si položit otázku, co je v dané situaci menší zlo. A pak se s tím rozhodnutím smířit. Protože i když to bolí, je důležité umět nést následky svých činů.
Není všechno zlato, co se třpytí. A naopak.
Morálka není černobílá. Není to seznam pravidel, která se dají slepě následovat. Je to spíš neustálý proces hledání, zkoumání, sebereflexe. Je to o tom, snažit se být lepší člověk, den za dnem. I když se nám to občas nepodaří. Důležité je se nevzdávat. Protože, jak se říká, chybami se člověk učí. A právě tyhle chyby nás formují a dělají z nás to, kým jsme.