Tak jo, lidi! Mám pro vás další rozhovor, tentokrát se studentkou psychologie! Dneska si povídáme s Laurou Whittick, která studuje psychologii v Anglii. Je na University of Kent v Canterbury a chystá se do třetího, posledního ročníku. Protože co kraj, to mrav, mějte na paměti, že v Anglii to možná funguje trochu jinak než u nás.
Psychologie z první ruky: Laura odhaluje zákulisí studia, sny a rady do života
Zajímá nás, jaký má Laura program, co by chtěla dělat v budoucnu, co si myslí o psychologii jako oboru a hlavně, co by poradila našim čtenářům. Tak pojďme na to!
Jaký je tvůj program a kolik stojí?
Laura: Ten program je naprosto skvělej! Fakt. V nejnovějším Guardian University Guide jsme v Kentu na 14. místě v UK, co se týče spokojenosti studentů s psychologií. S tou cenou je to ale trochu složitější. Školný je 9 000 liber ročně (cca 250 000 Kč), pro zahraniční studenty skoro 12 000 liber (330 000 Kč). Naštěstí mi to zatím platí Student Finance, takže budu mít po škole dluhy až po uši. A to ještě nezahrnuju náklady na život! Koleje mě vyjdou průměrně na 5 600 liber ročně (155 000 Kč) a to mi ty půjčky nepokryjou celý, takže je to někdy fakt těžký sehnat zbytek peněz, nebo si půjčit od rodičů. Ale univerzita je vždycky drahá sranda a zatím mě ta cena neodradila od toho, abych pokračovala ve studiu.
I když jsem psychologii dělala už na nižší úrovni, pořád se cítím, jako bych se neustále učila něco novýho, což je super! Líbí se mi, jak rozšiřuju svoje znalosti o lidským chování a je fakt zajímavý probírat témata o tom, jak lidi jednají.
Kdo je tvůj nejoblíbenější profesor?
To je těžká otázka! Na naší univerzitě naštěstí najali spoustu kompetentních a zajímavých lektorů, kteří se o svůj obor fakt zajímají, protože často učí v oblastech, ve kterých sami dělají výzkum. I když budu možná trochu zaujatá, ty dva profesoři, co mě napadají, učí v oblastech, který mě baví nejvíc. Třeba lektor forenzní psychologie Eduardo Vasquez, ten je do toho hrozně zapálenej a je i strašně milej. Jeho přednášky se poslouchají úplně samy, protože jsou plný výzkumů a faktů, který se dají použít v běžným životě. A pak ještě David Kelly, lektor vývojový psychologie – taky milej a s opravdovou vášní pro ten obor, což člověka hned motivuje k učení.
Nejradši mám asi vývojovou a forenzní psychologii – hlavně proto, že se obě zabývají zranitelnýma skupinama lidí, ve kterých se člověk těžko vyzná. Líbí se mi, že výzkumy v těchhle oblastech pořád nacházejí nový informace, který se dají použít, ať už jde o to, jak nejlíp vychovávat dítě, nebo jak snížit kriminalitu u recidivistů. Mám takovej pocit, že budu v budoucnu pracovat v jedné z těchhle oblastí.
Co tě čeká po škole? Další studium, práce, nebo něco jinýho?
Když jsem na univerzitu nastupovala, chtěla jsem bejt učitelka na základce (to už se změnilo) a chtěla jsem se přihlásit na PGCE kurz (Postgraduate Certificate in Education) nebo kurz pro učitele. Ale protože se moje zájmy a nápady změnily, rozhodla jsem se, že bych radši pokračovala ve studiu a udělala si magistra. Kdybych si mohla vybrat, šla bych buď na vývojovou, nebo na forenzní psychologii – ale nedávno jsem zjistila, že si to budu muset zaplatit sama a že by mě to stálo 12 000 liber (330 000 Kč) za ten jeden rok. Protože tolik peněz samozřejmě nemám, asi si vezmu rok pauzu, budu pracovat a šetřit, abych si to další vzdělání mohla zaplatit. Myslím, že je dobrý mít na paměti, že když jste na univerzitě nebo ještě předtím, tak se vaše nápady a cíle do budoucna můžou změnit, a pravděpodobně i změní. Ale je tolik možností, že by ty změny neměly bejt zas takovej problém, když se na to podíváte z širší perspektivy.
A co mimo školu děláš pro to, abys rozvíjela svůj zájem o psychologii nebo svou kariéru?
O prázdninách, když nejsem na univerzitě, se snažím číst psychologický knížky, co mám doma. Za ty dva roky jsem si koupila pár knížek, který mi doporučili jako zajímavý a relevantní ke kurzu, i když je to třeba jen proto, že jedna z postav má autismus nebo nějaký psychický problémy. Zatím jsem jich přečetla pár, spíš takový, co s tím mají jen málo společnýho. Ale nedávno jsem si objednala pár knížek od psychologů a teď zrovna čtu Luciferův efekt od Phillipa Zimbarda. Líbí se mi číst o těch aplikovanejch oblastech psychologie, hlavně když jsou temný a neznámý, jako třeba Zimbardovo vysvětlení, „jak se z dobrých lidí můžou stát zlí“. Co se týče toho, co dělám pro potenciální kariéru, koukala jsem se na různý stáže, který jsou blízko mě, abych si po škole mohla vyzkoušet, jaký by to bylo bejt psycholog nebo výzkumník v různých oblastech psychologie.
Co si myslíš o psychologii jako oboru?
Jakej je tvůj oblíbený psychologickej fakt/výzkum?
Líbí se mi ty studie, který člověka fakt překvapí svým výsledkem. Takže asi proto, nebo možná proto, že se o tom víc dozvídám z tý knížky, co o tom napsali, bych si vybrala Stanfordskej vězeňskej experiment Phillipa Zimbarda. Nejen, že to byla pozoruhodná (a trochu znepokojivá) sonda do lidskýho chování a situací, ve kterých se lidi můžou stát zlejšíma, ale je to i užitečný v tom, že se člověk může podívat za ty zvěrstva, co lidi páchají, a vysvětlit si, proč v historii došlo k takovým brutalitám. Kromě Zimbarda mám ráda i ty klasický výzkumy, jako třeba Milgramovu studii z 60. let o poslušnosti autoritě. Pořád mi to přijde zajímavý, hlavně proto, že se tehdy ptali expertů na lidský chování, co si myslí, že se stane, a úplně podcenili ty skutečný výsledky. Jestli jste o Milgramově experimentu z roku 1963 neslyšeli, tak vám ho moc doporučuju!
Máš nějaký kritický poznámky k psychologii jako oboru?
Asi jen to, jak těžký je prohlásit závěry výzkumu za spolehlivý. Třeba když někomu řeknete o nějakým novým zjištění, může to bejt super input do konverzace, ale když řeknete jen „v týhle jedný studii se zjistilo…“, tak to spousta lidí hned shazuje, že to není tak důvěryhodný, i když existuje spousta jinejch, hloubkovejch studií, který to taky podporujou. Takže je těžší sdílet psychologický fakta/výzkumy s lidma, který to můžou znejistit, protože si myslí, že to vlastně technicky nemůžete nazvat faktem.
A nakonec, máš pro nás nějakou moudrost?
Co by měl student vědět, když se chystá studovat psychologii?
Nepodceňujte to! Je to obor, kterej vyžaduje píli. Spousta studentů si myslí, že je psychologie zbytečnej předmět, kterej nevyžaduje žádnou snahu – což není pravda. Nechci nikoho odradit, protože ten obor je skvělej a jsem fakt ráda, že jsem se rozhodla ho studovat na univerzitě! Spíš se snažím říct, že to bude stres, hlavně kolem odevzdávání a zkoušek, tak si nemyslete, že to bude snadnej obor. Ale stojí to za to a ten stres se dá zvládnout, když se na to připravíte a naplánujete si to dopředu.
A co by měl student vědět o studiu na univerzitě obecně?
Nebojte se a nestresujte – všichni jsou na stejný lodi. Když jsem začínala, hrozně jsem se bála, že budu sama na novým místě, kde nikoho neznám, ale všichni to na začátku cítí stejně. Po prvních seznamovačkách to sice bylo trochu trapný, ale ani ne po 24 hodinách jsme se všichni, co jsme bydleli na bloku, spřátelili a vycházeli jsme spolu skvěle. Myslím, že skoro všechny univerzity mají aspoň jeden týden, kdy lidi chodí ven, socializujou se a poznávají spoustu novejch lidí jako úvod do univerzity. Takže s těma lidma trávíte hodně času a je to o to snazší se s nima seznámit. Ten čas fakt letí a všechno se to zjednoduší, takže se nemusíte bát!