Když se řekne psychoterapie, spousta lidí si představí křeslo, sezení jeden na jednoho a hluboké rozhovory o dětství. Což je samozřejmě jedna z možností, a pro někoho ta pravá. Ale realita je daleko pestřejší. Existuje tolik druhů terapií, kolik je chutí zmrzliny – a možná ještě víc! A jednou z těch, které stojí za bližší prozkoumání, je právě skupinová psychoterapie.
Proč se svěřovat cizím lidem?
První otázka, která asi každého napadne: Proč bych měl(a) sdílet své problémy s bandou cizích lidí? To zní spíš jako noční můra, než jako cesta k uzdravení. Jenže právě v tom sdílení s lidmi, kteří procházejí podobnými věcmi, tkví obrovská síla. Najednou zjistíte, že nejste sami, že i ostatní se potýkají s úzkostmi, strachy, nejistotami. A to je setsakra úlevné.
Skupina jako zrcadlo
Skupina funguje jako zrcadlo. Vidíte v ní odrazy sebe sama, ale i odrazy reakcí, které na vás mají ostatní. Dostáváte zpětnou vazbu, kterou byste v běžném životě možná nikdy nedostali. A to může být docela poučné. Někdy dokonce až šokující. Ale v dobrém slova smyslu.
Psychoterapie 1: Individuální vs. Skupinová
Samozřejmě, individuální terapie má své nezastupitelné místo. Tam máte terapeuta jen pro sebe, může se soustředit jen na vás a vaše problémy. Ale ve skupině zase dostanete víc pohledů, víc zkušeností, víc podpory. Je to taková malá komunita, kde můžete být sami sebou, bez masek a bez obav z odsouzení. Což je v dnešní době k nezaplacení.
Kdy zvolit skupinu?
Skupinová terapie se hodí zejména pro lidi, kteří mají problémy v mezilidských vztazích, kteří se cítí osamělí, kteří se bojí komunikovat. Ale i pro ty, kteří si chtějí jen rozšířit obzory a podívat se na své problémy z jiné perspektivy. A co si budeme povídat, je i finančně dostupnější než individuální sezení.
Psychoterapie 2: Jak to probíhá?
Představte si to jako takovou sešlost u kávy s přáteli, akorát se tam nemluví o počasí, ale o tom, co vás trápí. Samozřejmě, je tam i terapeut, který celou diskuzi moderuje a hlídá, aby se to nezvrhlo v hádku. Ale jinak je to hodně o sdílení, o podpoře, o naslouchání. A o odvaze být zranitelný. Což je sakra těžké, ale zároveň i sakra osvobozující.
Strach má velké oči
Jasně, představa, že se máte svěřovat cizím lidem, může být děsivá. Ale věřte mi, strach má velké oči. Jakmile se jednou odhodláte a zkusíte to, zjistíte, že to není tak strašné, jak se zdálo. Naopak, můžete tam najít lidi, kteří vám budou rozumět víc než kdokoliv jiný. A to za to rozhodně stojí.