Pulkit Kamal je grafický designér s duší umělce. Možná ho znáte spíš pod pseudonymem @artofpolka, pod kterým tvoří snové a surrealistické koláže v Photoshopu.
Pulkit Kamal: Snové krajiny duše, kde se melancholie mění v umění
Jeho tvorba je unikátní – používá volně dostupné fotografie (pod licencí CC0) a dává jim zcela nový, éterický rozměr. Z původní terapie pro zvládání melancholie se stal plnohodnotný umělecký projekt. Dnes Pulkit spolupracuje s lidmi a převádí jejich příběhy, básně a životní události do vizuální podoby. Inspiraci čerpá i ze své vlastní tvorby, konkrétně z básní, které napsal pro svůj román. No, není to paráda?
Melancholie jako múza
Pulkit dokazuje, že i smutek může být inspirací. Jeho díla jsou plná emocí a imaginace. Vznikají tak krajiny, které působí jako z jiného světa, ale zároveň jsou překvapivě blízké a srozumitelné. Člověk si hned vybaví… víte co, je to něco, co se těžko popisuje. Musíte to vidět na vlastní oči.
A kde ho najdete? Mrkněte na jeho Facebook a Instagram – odkazy najdete níže. Ale pozor, hrozí, že se na chvíli ztratíte v jeho snovém světě!
„Tvé jméno je na mých rtech…“
A teď se pojďme ponořit ještě hlouběji do jeho tvorby. Následující úryvky z jeho básní vám možná napoví víc o tom, co se skrývá za jeho uměleckým viděním:
„Tvé jméno je na mých rtech. Stalo se prvním slabikou mého zrození a epitafem na zrádném kameni, který se vznáší nad mým břichem. Hledám tě jako duše, která chřadne v blízkosti tvých očí, a skanduji tvé jméno, jako bys byla poslední bohyně z bezsmrtné řeky času. Tyto severní větry mi nikdy nelhaly, ale proč říkají, že jsi jen na chvíli pryč? / Nekvete to jako dřív, voda už tvé jméno nevolá, ó, světlo severu, stala ses řekou, která je mi suchá.“
Trochu zádumčivé, že? Ale tak krásné! A co třeba tohle:
„Před tebou a mnou byl jen prach a oheň. Scéna byla osamělá, nedotčená a nahá jako ranní slunce, které osvětluje špičku tvých očí. Pak jsme přišli my dva, padli jsme na zem jako hořící kometa ze vzdálené hvězdy. A přesto, nemůžu zapomenout na tvůj dotek a stále nechci být ani o píď dál od špičky tvých ledových prstů. Byla jsi navždy. Byla jsi miska, ve které plavala má duše.“
Je zřejmé, že Pulkit Kamal má dar vyjádřit hluboké pocity a myšlenky skrze vizuální i verbální umění.
A nakonec… „Vím ve své hlavě, že hlasy jsou skutečné a nepřestanou zpívat melancholii tvé ukolébavky.“
Co dodat? Nechte se unést jeho tvorbou a možná objevíte i kousek své vlastní snové krajiny.