Víte, občas se tak zamyslím nad tím, co vlastně znamená být „normální“. Všichni se snažíme zapadnout, dělat to, co se od nás očekává, ale co když je v tomhle šílenství metoda? Co když to, co považujeme za „pomatení mysli“, je ve skutečnosti jen jiný způsob, jak se vyrovnat se světem?
R. D. Laing: Antipsychiatrie – pohled na ‚šílenství‘ jako na smysluplnou cestu
Slyšeli jste někdy o R. D. Laingovi? Byl to skotský psychiatr, který v 60. letech minulého století obrátil psychiatrii naruby. Říkal, že to, co nazýváme „šílenstvím“, není nemoc, kterou je třeba potlačovat, ale spíš reakce na nesnesitelnou realitu. Představte si to jako obranný mechanismus, poslední útočiště, když už nic jiného nezabírá. Jakoby člověk potřeboval uniknout do vlastního světa, aby přežil ten vnější.
Hledání smyslu v chaosu
Laing věřil, že i v těch nejbizarnějších projevech „šílenství“ se skrývá nějaký smysl. Že pacient se nám ve skutečnosti snaží něco sdělit, jen to dělá způsobem, kterému nerozumíme. Místo aby se pacientům cpaly prášky a zavírali se do ústavů, Laing se je snažil pochopit. Zajímal se o jejich prožitky, naslouchal jim a snažil se rozklíčovat, co se vlastně děje v jejich hlavách.
Cesta zpět k sobě?
Jeho přístup byl radikální a dodnes vyvolává kontroverze. Ale nutí nás zamyslet se nad tím, jak vnímáme duševní zdraví a jak k němu přistupujeme. Co když místo toho, abychom se snažili lidi „napravit“, bychom se je měli spíš snažit pochopit? Co když v „šílenství“ se skrývá klíč k nalezení skutečného já, cesta zpět k sobě?