Znáte ten pocit, když potkáte někoho, kdo vás zaujme? Ať už jde o kamaráda, nebo potenciálního partnera, něco vás k němu táhne. Ale pak narazíte na zeď. Zdá se, že se k němu prostě nemůžete „prokousat“. Možná vám řekl něco, co vás zastavilo. Co to bylo?
Řekl/a ti tohle? 5 vět, které prozradí, že máš co do činění s citově nedostupným člověkem
Pozor, tenhle článek je hlavně od toho, abyste se zamysleli a případně inspirovali k lepším vztahům. Neberte to jako dogma, a už vůbec ne jako útok! Každý jsme jiný a máme právo na své pocity. Ale občas neuškodí podívat se na věci z jiné perspektivy, co říkáte?
Citově nedostupní lidé mají často problém sdílet své pocity. A to se netýká jen romantiky. Jde o sny, touhy, ale i obavy a zklamání. Zdá se vám, že jsou opatrní a chrání si své soukromí? Možná. Ale bez trošky rizika a otevřenosti se silné pouto nevytvoří. Co si budeme povídat.
1. „O tom se nechci bavit.“
Když se objeví nějaký problém, u citově nedostupného člověka často nezabodujete. Možná neví, jak reagovat, jak poradit, nebo jak projevit empatii. Hlavně se ale bojí odhalit něco ze sebe. A to je kámen úrazu. Důležité věci se prostě musí probrat. Jinak to skřípe, to dá rozum.
2. … (ticho po pěšině)
Ghosting, benching, zombie-ing… Různé názvy pro to samé: nejistota. Nevíte, jestli se vám ozve za hodinu, za den, za týden, nebo vůbec? I tohle je komunikace, a dost jasná. Všichni jsme zaneprázdnění, to je jasné. Ale kdo chce, čas si udělá. A ozve se, jakmile to bude možné. Když na vás někdo nemá čas, zřejmě mu nestojíte za to. A teď si to přiznejte na rovinu.
3. „Co po mně chceš?“ (v tónu oběti)
Nějaká minulá zkušenost, trauma, cokoliv… Může to způsobit, že se člověk cítí neustále napadený a v defenzivě. Těžko vyjadřuje své pravé pocity a raději útočí, než by se otevřel. Obviňuje ostatní, místo aby se podíval na vlastní podíl viny. A to je škoda, nemyslíte?
4. „Jsi moc…“ (moc citlivá, moc náročný, moc…)
Když se setká citlivý člověk s někým, kdo city neumí zpracovat, je to recept na katastrofu. Může se cítit, že jeho potřeby jsou špatně. Že je moc. Jenže chyba není v něm. Měl by se cítit pochopený a přijatý, ne odmítnutý a nepochopený.
Tak co, našli jste se v některém z bodů? Netrapte se tím. Důležité je uvědomění. A jak s tím naložíte dál, to už je jen na vás.