Hele, taky máš občas pocit, že s tou rodinou je to fakt na palici? Že ať se snažíš sebevíc, stejně to někde skřípe? Neboj, nejsi v tom sama. Dneska se podíváme na to, co když ta rodinná pohoda je jenom iluze a ve skutečnosti tě máma nebo táta (nebo oba) fakt ničí.
Rodinné rány, které bolí: 10 znaků toxických rodičů (a jak se z nich uzdravit)
Jasně, mluvit o rodičích špatně se prostě nedělá. „Oni to mysleli dobře,“ slýcháme pořád. „Dali ti všechno.“ Jo, možná. Ale co když to „všechno“ byla spíš toxická směsice kritiky, manipulace a nulové podpory? Co když ti nevědomky (nebo i vědomě) zasadili semínka, ze kterých teď vyrůstá nejistota, deprese a neschopnost navázat zdravý vztah?
Když kritika bolí víc než by měla
Kritika je fajn, to jo. Pomůže nám vidět věci jinak, zlepšit se. Ale když rodiče neustále rýpou, srovnávají tě s ostatními, a nikdy nejsi dost dobrá, to je sakra problém.
1. Neustálá kritika
Výsledek? V hlavě ti zůstane věčný kritik, který zní přesně jako tvoje máma, a ty se nemůžeš zbavit pocitu, že nikdy nic nedokážeš pořádně.
Zakázané emoce a potlačené já
Dospělí mají právo na názor a emoce? Jasně. Ale děti? Podle toxických rodičů ani náhodou.
2. Nedovolí ti vyjádřit opravdové pocity
Když se snažíš říct, jak se cítíš, odbudou tě, zesměšní, nebo rovnou obviní, že je napadáš. Co se stane? Naučíš se svoje pocity skrývat, potlačovat, až se z tebe stane někdo, kdo neví, co vlastně chce. A to vede k depce, fakt že jo.
Závist a konkurence v rodině?
Podpora je základ, ne? Ale co když rodiče místo povzbuzování spíš závidí? To je fakt divný.
3. Vidí v tobě soupeře
Povede se ti něco? Musí ti to zkazit, ukázat, že oni byli vždycky lepší. A ty se pak bojíš dosáhnout svých cílů, protože víš, že to akorát vyvolá další drama.
Malá kopie rodičů nebo originál?
Rodina tě formuje, to je jasný. Ale neměla by tě měnit v někoho, kým nejsi.
4. Nevidí v tobě individualitu
Chceš být doktorka, ale máma tě tlačí na práva, protože to ona kdysi chtěla? Jo, tak to je špatně. Chtějí, abys žila jejich sny, ne ty svoje. A ty pak vlastně nevíš, kdo jsi a co chceš.
Láska nebo obchod?
Dávat dárky a pomáhat by mělo být od srdce. Ale co když je to jenom nástroj manipulace? To je v pytli.
5. Kontrolují tě skrze vinu a peníze
Dostaneš něco hezkého, ale hned následuje požadavek. Když nesplníš, co chtějí, připomenou ti, kolik toho pro tebe obětovali. A ty se pak bojíš cokoliv chtít, protože víš, že to bude mít svou cenu. Začneš nedůvěřovat lidem kolem sebe.
Ego na prvním místě
Každý má svoje pocity, to je jasný. Ale v rodině by se mělo myslet na všechny, ne?
6. Vždycky dávají své pocity na první místo
Co chce táta, to se dělá. Na ostatní se nebere ohled. A ty se naučíš svoje pocity skrývat, jen aby byl klid. A to vede k tomu, že se z tebe stane chameleon, který neví, kdo vlastně je.
Potlesk a obdiv? Povinnost!
Trocha chvály potěší, to jo. Ale co když ji rodič vyžaduje jako samozřejmost? To už zavání.
7. Vyžadují tvoji pozornost a chválu
Nekoupíš mámě nový náramek? Jsi závistivá. Táta si nekoupí novou televizi? Určitě ho nemáš ráda. Musíš je pořád obdivovat a chválit, jinak bude zle. A ty se pak cítíš vyčerpaně, protože musíš dělat věci, které nechceš, jen abys je uspokojila.
Ticho léčí? Ani náhodou!
Tresty jsou občas potřeba. Ale mlčení a ignorace? To je fakt krutý.
8. Odmítají lásku jako trest
Když se jim něco nelíbí, neřeknou ti to. Prostě tě ignorují, dávají ti najevo, že tě nemají rádi. A ty se pak bojíš udělat cokoliv špatně, protože víš, že tě to bude stát lásku. A to vede k tomu, že před nimi skrýváš pravdu, nebo se chováš ještě hůř.
Já nikdy, já vždycky!
Nikdo není dokonalý, ani rodiče. Měli by umět přiznat chybu, ne?
9. Nikdy se neomluví a neberou na sebe vinu
Vždycky jsou oběti. Nikdy neudělali nic špatně. Za všechno můžou ostatní, hlavně ty. A ty se pak cítíš, že na tvých pocitech nezáleží, a naučíš se mlčet a trpět v tichosti.
Soukromí? Co to je?
Každý potřebuje svůj prostor, i v rodině. Mít hranice je zdravé, ne?
10. Ignorují zdravé hranice
Vlezou ti do pokoje bez zaklepání, čtou si tvoje deníky, kontrolují ti telefon. Nemáš žádné soukromí. A ty se pak naučíš hranice ignorovat i u ostatních, což vede k problémům ve vztazích.
A co teď? Jde se z toho dostat?
Je to těžký, to jo. Ale dá se s tím něco dělat. Hlavní je si uvědomit, že to není tvoje vina. Že máš právo na svoje pocity a na svůj život.
Terapie ti může pomoct zpracovat to, co se stalo, a naučit se zdravým vztahům. A taky si stanovit hranice, které tě ochrání. Někdy to trvá dlouho, ale stojí to za to. Protože si zasloužíš být šťastná.
Držím palce!