Terapeutická cesta. Už jen to slovo „cesta“ v sobě nese příslib pohybu, změny, a taky…občasné nerovnosti. Ne vždycky to jde jako po másle, že jo? Někdy se zdá, že se spíš plácáme na místě, než abychom se někam posunuli. A právě tady vstupuje do hry trpělivost.
Trpělivost jako klíč?
Možná si říkáte, trpělivost? Já chci výsledky teď hned! Chci se cítit líp, chci vyřešit svoje problémy a ne čekat věčnost. Rozumím. Ale upřímně, terapie není instantní polívka. Je to proces, který potřebuje svůj čas. A trpělivost není jen pasivní čekání. Je to aktivní podpora toho procesu.
Proč to nejde rychleji?
Představte si, že jste zahradník a zasadili jste semínko. Můžete na něj křičet, tahat ho ze země, ale tím růst neurychlíte. Potřebuje vodu, slunce a hlavně čas. Stejně tak je to s psychikou. Hluboko zakořeněné vzorce, trauma, bloky – to všechno potřebuje čas na zpracování. Nejde to přeskočit. A tlačit na pilu se často nevyplácí. Spíš to může celý proces zbrzdit, nebo dokonce zkomplikovat.
Trpělivost jako forma sebesoucitosti
Být trpělivý sám k sobě v terapii znamená dovolit si dělat chyby. Dovolit si mít horší dny. Dovolit si cítit se zmateně a nejistě. Protože to je součástí procesu. Není to důkaz selhání. Je to důkaz toho, že se snažíte. Že se o sebe staráte. A to je obrovsky důležité. A když si to dovolíte, paradoxně se ten proces často zrychlí. Protože se uvolníte a budete víc otevření novým vhledům a změnám.
Jak na to?
Takže, jak být trpělivější? Zkuste se zaměřit na malé krůčky. Oslavujte i ty nejmenší pokroky. Ne srovnávejte se s ostatními. Každý má svůj vlastní tempo. A hlavně, pamatujte si, že i když se zrovna necítíte líp, neznamená to, že se nic neděje. Změna často probíhá pod povrchem. A jednoho dne se projeví. Takže dýchejte, věřte procesu a buďte k sobě laskaví. Stojí to za to.