Ach jo, ty pohovory… není to zrovna moje parketa. Nejradši bych vyhrála jackpot, abych už nikdy nemusela do práce. Upřímně, pohovory fakt nesnáším. Člověk musí bejt mentálně, fyzicky i intelektuálně připravenej bejt skoro dokonalej. A ty hadry! Nesnáším se oblíkat do saka, i když mám pocit, že se to tak nějak sluší. No jo, jako bych nemohla bejt stejně dobrá i v pyžamu s Wonder Woman, že jo… Občas si říkám, že bych mohla bejt dostatečně odvážná a přijít na pohovor v teniskách a polotričku s tím, že po něm musím hned do zábavního parku. Věřte mi, není to vymyšlený. Ale vážně, ta zatracená úzkost ti může zkazit celý šance.
Úzkost, ten nezvaný host
Úzkost je hrozně záludná potvora, který se člověk chce co nejrychleji zbavit. Někdo ji dokáže využít jako hnací motor, ale pro jiný je to prostě konečná. Zvlášť pro ty, co maj diagnostikovanou úzkostnou poruchu. Pro ně je úzkost alarm, kterej se spustí skoro kvůli všemu a nedá se vypnout. V hlavě jim to šrotuje na plný obrátky a může to vést k tomu, co já říkám „lavinový efekt“. Představte si, že stojíte na zasněžený hoře a seberete sníh a uděláte z něj kouli. Hodíte ji dolů a co se stane? Koule se zvětšuje a zvětšuje, až nakonec spadne s rachotem. A to je přesně úzkost.
Pracovala jsem s mladýma lidma, který se s úzkostí museli potýkat. Chodili do školy, do práce nebo se ucházeli o zaměstnání. A tohle se mi osvědčilo, jak od nich, tak i z mých vlastních zkušeností, jak bejt v klidu před pohovorem:
Připomeň si, co to vlastně úzkost je
Věřím v psychoedukaci, když jde o řešení problémů s duševním zdravím. Prostě fakta, který nám pomůžou líp porozumět tomu, co se s náma děje. Když víme víc o tý naší „nemoci“, můžeme to využít a připomenout si, co se v našem mozku děje. Vždycky říkám, že úzkost je jako když se ti v kuchyni spustí hlásič požáru. Může to bejt spálenej toast, nebo taky skutečnej požár. Někdo s „normální“ úrovní úzkosti se půjde podívat, zjistí, co se děje, a hned se uklidní. Ale člověk s úzkostnou poruchou se okamžitě zasekne v módu „útěk nebo boj“ a začne se v tom patlat dál a dál.
Tak co s tím? Připomeň si, co to úzkost je, promluv si sám se sebou o tom, co tvoje tělo a mysl prožívají, a jak tvoje tělo reaguje na podněty. Zkus to vysvětlit svýmu nejlepšímu kamarádovi nebo rodinnýmu příslušníkovi, co úzkost je a proč se to děje. Zkus si dokonce pojmenovat ty části těla, kde to cítíš – „mám horký obličej, bolí mě na hrudi“ – abys to ještě víc identifikoval. Chceš si o úzkosti něco přečíst? Zkus Národní alianci pro duševní zdraví (NAMI) a to, co o úzkosti píšou.
Síla je v tobě, aneb „Hra 5-4-3-2-1“
Uzemnění je jedna z mých nejoblíbenějších technik, jak se vypořádat s úzkostí, traumaty a abstinenčními příznaky. Má ti připomenout, že jsi v bezpečí, a vrátit tě zpátky do reality, když jsi plnej úzkosti. Tahle technika se mi osvědčila, hlavně když tě něco „spustí“. Zvedni ruku před sebe nebo si sedni, jak ti je nejlíp, a udělej tohle:
5 – Pojmenuj pět věcí, který vidíš kolem sebe.
4 – Pojmenuj čtyři věci, který cítíš (třeba kalhoty, židli, tričko, vlasy).
3 – Pojmenuj tři věci, který slyšíš (klimatizace, lidi, vysavač).
2 – Pojmenuj dvě věci, který cítíš nebo bys chtěl/a cítit (vaření, parfém, mořský vzduch).
1 – Pojmenuj jednu dobrou věc na sobě (jsem dost statečný/á na to, abych se se svou úzkostí vypořádal/a).
Mrkni se i na další tipy z jednoho z mých nejoblíbenějších taháků.
Mluv sám se sebou a dýchej
Nikdy si nezapamatuješ a neřekneš VŠECHNO, co chceš, a s tím se musíš smířit. Připomeň si to před, během i po pohovoru. Nejsi robot ani datový systém. Mozek toho zvládne jen určitý množství. Poslouchej, co se tě ptají, a dej si chvilku na rozmyšlenou. Ticho ještě nikdy nikomu neublížilo ani nesnížilo šance na získání práce. Pokud ti to trvá dýl než 20 minut, tak už máme větší problém.
Promluv si sám se sebou a připomeň si klíčový slova z tý otázky. Povzbuzuj se, připomeň si nějaký pozitivní slovo nebo frázi a srovnej si myšlenky, než odpovíš. Pokud chceš, aby ti otázku zopakovali, neboj se zeptat. A proboha, dýchej! Tohle není kurz předporodní přípravy, ale existujou nenápadný způsoby, jak se soustředit na dýchání. Třeba počítáním. Udělej si na to chvilku předtím, než vejdeš na pohovor.
Jedno z mých nejoblíbenějších dechových cvičení je počítání jedna-dva. Nádech je jedna, výdech je dva. A pak to opakuješ: jedna, dva, jedna, dva. Udělej to aspoň pětkrát před a klidně i po pohovoru. Úzkost nenávidí kyslík, protože čím víc ho do sebe dostaneš, tím míň se jí daří.
Zaměstnavatelé dostanou stovky životopisů na jednu pozici a z nich si vybrali tebe. Něco v tvým životopise jim řeklo: tohle je ten, koho chceme! Vybrali si tě, protože věří, že máš díky svým dovednostem to, co je potřeba k týhle práci. Buď pyšnej/pyšná na svoje školní a pracovní úspěchy, protože jsi to DOKÁZAL/A TY. Teď jim ukaž, co v tobě je. A pokud získáš práci u Fortune 500 a budeš mít prachů jako smetí, nezapomeň na ty malý lidi… ehm, na mě. Hodně štěstí!
Zdroje:
National Alliance on Mental Illness (NAMI)