Stát si za svým, to dá občas zabrat, co si budeme povídat. Někdy se zdá, že ti, co to zvládají s lehkostí, mají snad nějaký super-síly. Ale i když jsi spíš tichá voda, introvert, nebo máš pocit, že tě něco brzdí, i ty se to můžeš naučit. Krok za krokem.
Sama za sebe: 11 kroků k asertivitě a vnitřní síle
Tady máš pár tipů, jak na to. Jak se naučit říkat, co potřebuješ, a stát si za svým názorem. Bez zbytečnýho stresu a s vnitřní silou.
1. Proč mi to sakra nejde?
Už se ti někdy stalo, že se ti zablokovaly slova, když ses měla vyjádřit? Nebo když na tebe někdo vyrukoval s kritikou?
Asertivita, to by měla být instinktivní věc. Něco jako sebezáchova. Ale když to tak není, když se ti těžko mluví o tom, co chceš, může to mít kořeny hluboko v minulosti. Jak píšou v Chelsey Psychology Clinic, často to souvisí s dětstvím.
Možná jsi měla přísný rodiče, co tě shazovali, když jsi se chtěla vyjádřit. Nebo naopak, rodiče, co na tobě byli závislí a ty jsi se bála jim ublížit. Ať už je to jak chce, důležitý je zjistit, kde to máš zakopaný. Protože jinak se můžeš dostat do toxických vztahů a celkově ti to bude komplikovat život.
Asertivita totiž není jen o tom, že si dupneš. Jde o to umět vyjádřit svůj názor a potřeby s respektem k druhým. Ne agresivně, ale ani pasivně. Protože když jsi pasivní, tak se snažíš zavděčit ostatním na úkor sebe. A to ti podrývá sebevědomí. A když jsi agresivní, tak zase nerespektuješ práva a potřeby druhých.
Obojí ale nakonec lidi odpuzuje a ty se cítíš ještě hůř. Proto je lepší být asertivní. Mluvit o sobě, o tom, co cítíš, ale zároveň brát ohled na ostatní.
2. Co vlastně chci a na co mám nárok?
Víš, co potřebuješ? Víš, na co máš právo? To je základ asertivity. Protože pak můžeš ostatním říct, co cítíš a co chceš. A jak píše psycholog Leon F. Seltzer, „dát najevo svoje potřeby a touhy ukazuje na osobní důstojnost, sebevědomí a respekt.“
Zní to možná trochu nadneseně, ale je to tak. Když umíš říct, co chceš, dáváš tím najevo, že na tobě záleží. A to je důležitý.
A pamatuj, každej má svý práva. I ty. A to není žádná fráze, to je zakotvený v zákonech.
3. Pomalu, ale jistě
Chceš být asertivnější? Začni pomalu. Pokud se ti třeba dělá špatně jen z toho, když máš někam zavolat, tak tím nezačínej. Začni něčím jednodušším.
Třeba tě pozvou do kina na film, na kterej se ti vůbec nechce. Tak to řekni. „Hele, na tenhle film fakt nechci, co kdybychom šli radši na něco jinýho?“ To je malej krůček k asertivitě.
Až tohle budeš mít v malíku, můžeš se vrhnout na větší výzvy. Třeba si promluvit s partnerem o něčem, co ti vadí. Ale nejdřív začni s tím jednodušším.
4. Mysli i na sebe
Společnost nám vtlouká do hlavy, že být sobeckej je špatný. Ale občas si dopřát něco pro sebe není vůbec nic zlýho. Naopak. Když se občas zaměříš na sebe, nabiješ se energií a budeš spokojenější.
Máš pocit, že když někomu řekneš, že se ti něco nelíbí, tak ho odmítáš? No, svým způsobem to odmítnutí je. Ale to neznamená, že ho automaticky zraníš. I když je „Ne“ plnohodnotná odpověď a nikomu nic nedlužíš. Součástí asertivity je komunikace, a proto je třeba vysvětlit svůj pohled na věc a své potřeby. Takže zkus k tomu „Ne“ přidat i krátký vysvětlení. Ne moc, ne málo, ale tak akorát, aby ten druhej pochopil, jak se cítíš.
5. Hranice, kam až mě pustíš?
Máš problém říct „Ne“? Nebo se ti pořád někdo hrabe do soukromí?
Abys věděla, jaký hranice si máš nastavit, musíš znát sebe a pozorovat chování ostatních. Zeptej se sama sebe, co v daný situaci chceš. Napiš si to. A napiš si i to, co ti vadí, co tě zraňuje, co považuješ za neuctivý. A začni to s ostatními komunikovat.
Třeba tě někdo, koho jsi poznala na netu, požádá o fotku nebo o telefonní číslo a tobě je to nepříjemný. Tak můžeš říct: „Zatím mi není příjemný sdílet takový osobní informace. Možná se to změní, až se budeme znát líp.“
6. Vytrvej
Pro ty z nás, co se těžko vyjadřujou, je nejdůležitější vytrvalost. Jen tak si vytvoříme nový návyky a zvykneme si stát si za svým.
Nejdřív si rozmysli, jak budeš vytrvalá. Třeba řekneš rodině, že se chceš učit na zkoušku a potřebuješ klid. Nebo se rozhodneš, že se s někým přestaneš stýkat.
A pak se toho drž. I když je změna návyků dřina, není to nemožný. Podle Psychology Today trvá změna návyku pár týdnů až měsíců. Záleží na tobě. Takže se snaž držet plánu. I když občas uklouzneš, nevzdávej to. Stojí to za to.
7. Zjisti, proč se necítíš dost dobrá
Trápí tě pocity méněcennosti? Jak se dostaneš ke kořenům toho, proč si neumíš stát za svým a svými potřebami, začneš se líp poznávat a uvědomovat si svou hodnotu.
A nejen to. Můžeš se začít zlepšovat v oblastech, ve kterých máš pocit, že to potřebuješ. A tím posílíš svoje sebevědomí. Což ti zase pomůže stát si za svým, líp se o sebe starat a nastavit si zdravý hranice.
8. Mluv o sobě v první osobě
Mnoha lidem je nepříjemný používat „Já“, když o něco žádají. Protože se tím stávají zranitelnými. Ale právě tahle zranitelnost a lidskost způsobí, že s tebou druhá strana bude sympatizovat, když se budeš vyjadřovat nebo si stát za svým.
9. Neboj se hádek
Máš z hádek hrůzu? Nejsi sama. Když se řekne hádka, vybaví se nám velký bitky, který zraňujou obě strany a nikam nevedou. Ale hádky nemusí být takový.
Nikdy se neshodneme ve všem a to je v pořádku. Všichni máme jiný zkušenosti a zázemí, a proto se ne vždycky chápeme. Ale to neznamená, že se nemůžeme respektovat.
Pamatuj, asertivita znamená, že myslíš na svý práva i na práva druhýho. A svoje potřeby komunikuješ s respektem. Pokud to dokážou obě strany, nemusí hádka skončit špatně. Můžete se dohodnout, že se prostě neshodnete.
A když se druhá strana chová neuctivě, dejte si pauzu. Vydechněte si a sedněte si k tomu až, když budete oba v klidu. Tím předejdete tomu, aby se to vyhrotilo a abyste si navzájem ubližovali. A oba si budete moct promyslet, co říkáte.
Zdroje:
Chelsey Psychology Clinic
Skills You Need
Leon F. Seltzer, Ph.D.
Psychology Today