Víte, kolik rolí hrajete během jediného dne? Přepínáte mezi nimi s lehkostí baletky? A víte vůbec, kdy jste jednoduše… sami sebou? Každé ráno, dřív než otevřeme oči a než se nahrnou povinnosti, máme chvilku, která patří jen nám. V té chvíli jsme stvořeni našimi volbami, zkušenostmi a smyslem života.
Samota jako elixír: Najděte v tichu sami sebe a staňte se lepší verzí sebe sama
Slyšeli jste to rčení: „Člověk může být sám sebou jen tehdy, když je sám. A kdo nemá rád samotu, nemá rád ani svobodu.“? No něco na tom bude, ne?
Odpojit se od okolního světa, bez otravování chytrým telefonem, notebookem, sousedy, partnery nebo dětmi – to je dneska vzácnost. Být sám znamená nemít žádné povinnosti, žádná očekávání, nikoho, koho musíme uspokojovat… kromě sebe.
Když si samotu dopřejeme dobrovolně a na tak dlouho, jak sami chceme, máme svobodu objevovat a rozvíjet ty části sebe, které se v každodenním životě málokdy dostanou ke slovu. Samota je tichý prostor, bez rozptýlení, který nám umožňuje znovu se spojit s jádrem toho, kdo jsme.
Ta očekávání, která na nás kladou role, jež hrajeme v běžném životě, jsou vyčerpávající. Když si samotu rozbalíme a přijmeme ji, byť jen na pár okamžiků, dáme si dar reflexe a harmonie. Protože, jak se říká, „Někdy najdeme tu nejsladší solidaritu uprostřed samoty.“
Role hrajeme všichni
Role je ta část, kterou hrajeme, když interagujeme s jinou osobou. Naše chování a postoje se mění v závislosti na očekáváních, která na nás ostatní mají. Každá role je označena sociální normou, která diktuje, jak se od nás očekává, že se budeme chovat. Důležité role mají scénáře, které by ti, kdo je hrají, měli následovat.
Třeba k šéfovi se nebudu chovat stejně jako k bráchovi. Šéf očekává profesionální chování, ne že se budu válet po zemi a s ním se prát. Chováme se jinak k rodičům, jinak k přátelům a zase jinak k dětem. Jsme stále stejní lidé, ale v každé roli jednáme jinak. Mezi běžné role patří třeba:
A ten seznam by mohl být nekonečný. Některé role si vybíráme sami, třeba role manželky nebo kamaráda, do jiných se rodíme a o některé usilujeme. Je to velká zodpovědnost být tím vším pro tolik lidí. Naučit se propojit všechny tyhle kousky sebe sama do celku, to není žádná sranda.
Když se role perou
Role se dostávají do konfliktu, když se jedna z nich stane neslučitelnou s jinou. Řekněme, že jsem vedoucí skautského oddílu mé dcery a všimnu si, že se bojí oslovovat cizí lidi a žádat je o koupi sušenek. Jako vedoucí skautek bych ji chtěla poučit a naučit, jak se svému strachu postavit. Jako matka bych ji chtěla před strachem chránit. Obojí ale nemůžu, protože jsou to protichůdné věci, a tak vzniká konflikt.
Další příklad? Když se požadavky role rodiny neslučují s požadavky role v práci. Třeba… když zmeškám synův koncert, protože mám pozdní schůzku. Klasika, že?
Když se naše role začnou navzájem bít, začneme si být nejistí ohledně naší schopnosti uspokojit požadavky dané role. Naše duševní a fyzické zdraví začne trpět, což ještě víc zatěžuje už tak přetížený nervový systém. Mezi příznaky stresu, které nevyhnutelně vedou k fyzickým obtížím, patří:
Tyhle příznaky nám říkají, že něco v našem životě potřebuje naši pozornost. Je důležité roztřídit a sladit role, které hrajeme, dřív než ztratíme to, co je v nás podstatné.
Najděte si čas na ticho
Víte, co je solidarita? Zjednodušeně řečeno jednota cítění nebo jednání ve společném zájmu, obvykle v rámci skupiny. Každý z nás má skupinu rolí s odlišným chováním a jednáním, které používáme v reakci na jakoukoli situaci, ve které se ocitneme. Někdy se tyhle role popletou, ztratí nebo se smíchají dohromady do změti. Když se to stane, neztratíme jen kus zdravého rozumu, ale i kus svého vnitřního já. S trochou klidu můžeme získat obojí zpět.
Takže, jak sladit všechny role, které hrajeme, s tím, kým jsme jako jedinci?
Najdeme si čas na samotu. Místo, kam můžeme jít a kde nás nikdo nebude rušit tak dlouho, jak dlouho si sami budeme přát zůstat. Je to klid, ve kterém můžeme usilovat o své autentické já bez jakýchkoli závazků. Samota nám dává příležitost poznat sami sebe a stát se pak tou nejlepší verzí sebe sama.
Takže si na samotu udělejte čas každý den. Spojte se znovu se sebou samým v prostoru, který je jen váš, a naslouchejte zvuku ticha. Ne té písničce od Disturbed, i když ta taky stojí za poslech, ale poslechněte si, jak zní ticho pro vás. Tam totiž sami sebe najdete.