Pamatuješ si ten pocit, když jsi jako dítě objevoval svět s otevřenou pusou? S očima plnýma úžasu nad zdánlivě obyčejnými věcmi? Vzpomínáš, jak jsi dokázal vidět kouzlo i tam, kde ho dospělí už dávno přestali vnímat? Někde hluboko v nás tenhle kousek dětské duše stále přebývá. Jenomže život se na nás občas podepíše tak, že ho schováme pod nánosy starostí a zklamání. Ale co kdybychom ti řekli, že existuje cesta, jak se k němu vrátit? Jak uzdravit to malé dítě uvnitř nás a konečně žít naplno?
Sedm cest k uzdravení dítěte v nás: Zbavte se břemene minulosti a žijte naplno
Možná si říkáš: „Dítě v nás? To zní trochu… divně.“ Ale věř mi, není na tom nic esoterického. Představ si, že sedíš v křesle naproti terapeutovi a on se tě zeptá: „Povězte mi o událostech z vašeho dětství, které vás ovlivňují dodnes.“ A ty se nadechneš a začneš rozmotávat ten starý příběh, co tě pořád straší. Je to vlastně docela logické. Jako děti jsme nasávali spoustu věcí – dobrých i zlých. A tyhle zážitky nás formovaly a ovlivňují naše chování i v dospělosti. Někdy si to uvědomujeme, jindy ne.
Co je to to „dítě v nás“?
Někteří terapeuti to přirovnávají k jakési naší vnitřní síle, k primárnímu podvědomí. Je to zkrátka ten človíček, kterým jsme kdysi byli. A jak rosteme, můžeme s ním ztratit kontakt. Představ si, že jsi jako dítě viděl, jak se tvůj otec chová ošklivě k mamince. Možná sis kolem srdce postavil obrovskou zeď a od té doby odmítáš myšlenku manželství jako takovou. Nebo si vzpomínáš, jak tvou oblíbenou hračku vzteklá máma vyhodila do koše. Drobnosti? Možná. Ale hluboko uvnitř nás to rezonuje dodnes. A právě proto je důležité se s tímhle „vnitřním dítětem“ seznámit a pokusit se ho uzdravit.
1. Uvědomte si ho
První a nejdůležitější krok. Musíš ho prostě uznat. Přiznat si, že tam je a že na tobě záleží. Zkus se na chvilku zastavit, zavřít oči a vzpomenout si na důležité momenty ze svého dětství. Ne jen na ty hezké, ale i na ty, které tě bolely. Uvědomit si je a přijmout je. Nic víc, nic míň.
2. Naslouchejte mu
Představ si tuhle situaci: Blíží se vaše výročí svatby a ty plánuješ speciální večer. Ale tvůj partner ti zavolá a řekne, že musí zůstat déle v práci. I když víš, že by s tebou chtěl být, cítíš se frustrovaně, smutně a odmítnutě. Když přijde pozdě v noci domů, trucuješ jako malá holka, zabouchneš dveře a utečeš do pokoje. Co se vlastně stalo? Z pohledu „vnitřního dítěte“ se v tobě ozvala stará rána. Možná jsi jako malá zažila podobné zklamání, když rodiče zrušili plánovaný výlet nebo narozeninovou oslavu, protože byli moc zaneprázdnění. Místo abys tyhle pocity potlačovala, zkus je přijmout a naslouchat jim. Jen tak dokážeš pochopit, co se vlastně děje.
3. Napište mu dopis
„Milá malá (tvé jméno),“ začni psát. „Píšu ti tenhle dopis, protože tě chci poznat. Chci se s tebou spřátelit. Vím, že to nebude snadné, protože jsem tě léta zanedbávala, ale slibuji, že se to pokusím napravit.“ Psycholožka Dr. Diana Raab radí psát o tom, co se v dětství stalo a co tě dodnes bolí. Napiš to z pozice dospělého, zkus tomu malému dítěti vysvětlit, proč se věci děly tak, jak se děly. Uvidíš, jak ti to uleví.
4. Zeptejte se ho, co potřebuje
„Co ode mě potřebuješ?“ To je otázka, kterou by sis měl položit. Jedním ze způsobů, jak najít odpověď, je meditace. Díky ní se dokážeš lépe vnímat a dokážeš jen tak sedět s pocity, aniž by ses je snažil potlačovat. Můžeš si představit bezpečné místo – třeba krásnou zahradu. A pak si představ, jak do toho místa vchází tvé mladší já. Obejmi ho, dej mu najevo, že je v bezpečí. Zeptej se ho, co potřebuje, naslouchej mu, poděkuj mu a rozluč se s ním.
5. Vraťte do života radost z dětství
Možná jsi jako dítě neměl moc možností si hrát a radovat se. Možná jsi musel pracovat a pomáhat rodině. Zkus si teď dopřát to, co ti tehdy chybělo. Užívej si maličkostí, naplánuj si čas na zábavu a legraci. Tanči v dešti, stavěj hrady z písku, hraj si s dětmi. Vrať se ke kořenům.
6. Nezapomínejte: Uzdravení je cesta, ne cíl
Uzdravování je nikdy nekončící proces. Je to otevřená cesta. Takže klidně se k tomu svému „vnitřnímu dítěti“ vracej pořád dokola. Naslouchej mu, miluj ho a buď k němu laskavý. Díky tomu se nejen lépe vyrovnáš s minulostí, ale budeš i spontánnější, hravější a budeš se na život dívat s větší radostí.
7. Nebojte se vyhledat pomoc
Pokud tě to téma zaujalo a chceš se o svém „vnitřním dítěti“ dozvědět víc, zkus si najít terapeuta, který se specializuje na psychodynamickou psychoterapii nebo terapii „vnitřního dítěte“. Pomůže ti pochopit, jak tě tvé zážitky z dětství ovlivňují a jak se s nimi vyrovnat. Díky práci s „vnitřním dítětem“ můžeš uvolnit staré emoce, vzpomínky a traumata, která si v sobě nosíš. A to za to stojí, nemyslíš?
Když milujeme a uzdravujeme své „vnitřní dítě“, začínáme milovat i sami sebe. A pak se o tu lásku můžeme podělit s ostatními. A to je přece to, o co jde, ne?
Zdroje:
Assagioli R. The conflict between the generations and the psychosynthesis of the human ages. New York: Psychosynthesis Research Foundation; 1973.
Bradshaw J: Healing the Shame That Binds You. Deerfield Beach, FL, Health Communications, 2005 Google Scholar