Vztahy, to je kapitola sama pro sebe. Někdy se zdá, že je všechno zalité sluncem, jindy se nám pod nohama otevírá propast. A často si ani neuvědomujeme, že si tu propast kopeme sami. Neber to jako kritiku, spíš jako takové malé nakopnutí, když máš pocit, že tvůj vztah trochu stagnuje.
Šest zlozvyků, které ti potichu ničí vztah (a jak je zlomit)
Možná se v některých bodech poznáš, možná ne. Každopádně, i když se ti zdá, že je u vás všechno v cajku, nikdy neuškodí se nad tím zamyslet. Co na to říkáš?
#1: Když se nedokážete pořádně domluvit
Komunikace, to je alfa a omega každého vztahu. Ale není to jen o tom, co říkáš, ale hlavně jak to říkáš a jak to ten druhý slyší. Zkuste si představit, že to, co říkáte, je míček. Vy ho hodíte a ten druhý ho chytí. Ale co když ho hodíte moc prudce nebo moc potichu? Co když ten druhý má zrovna plné ruce a nemůže ho chytit? Proto je důležité si o všem otevřeně povídat. I o tom, co tě trápí, co se ti líbí, co se ti nelíbí. A hlavně, nebát se mluvit. Protože když něco dusíš v sobě, dřív nebo později to vybouchne.
#2: Promítáš do partnera svoje nálady? Tak pozor!
Tohle znám moc dobře. Jsem mistr světa v promítání. Vezmi si třeba večeři. Jsem unavená, chci si objednat pizzu. A když se mě partner zeptá, co budeme jíst, hned si myslím, že chce, abych vařila, protože objednat jídlo je přece tak jednoduchý. Ale co když on má chuť na něco jiného? Co když mi chtěl ulehčit práci? Tím, že si myslím, že vím, co chce, ho vlastně okrádám o možnost se vyjádřit. A to není fér. Takže příště, než začneš věštit z křišťálové koule, se radši zeptej. Vyplatí se to.
#3: Hranice, panečku, to je věda
Řekni to se mnou: „Hranice jsou důležité!“ A teď vážně. Hranice by měly být jasné, stálé a sdělené. Představ si, že máš koníčka, u kterého nerad/a, když ti někdo sahá na věci. Měla/a bys jasně říct, co ti vadí, jestli jen na ty barvy, nebo na všechny věci? Vadí ti to vždycky, nebo jen když se s partnerem hádáte? Ví o tom partner, nebo to jen předpokládáš?
A teď druhá strana mince. Když ti někdo hranice sdělí, tak je respektuj. Je to projev úcty a lásky. Nechce, abys mu/jí sahal/a na ty barvy? Tak na ně nesahej. Potřebuješ něco? Zeptej se. Respektuj jeho/její svět, i když ho třeba nechápeš. A když máš s nějakou hranicí problém, vrať se k bodu číslo jedna – komunikuj!
#4: Mazlení a pusinky? Ne vždycky!
Láska se dá projevovat různými způsoby. Někdo má rád fyzické doteky, někdo slova chvály, někdo dárky a někdo zase skutky. Důležité je vědět, jaký „jazyk lásky“ mluví tvůj partner a podle toho se zařídit. Pokud má rád skutky, udělej mu/jí třeba snídani do postele nebo mu/jí ukliď auto. Pokud má rád slova chvály, řekni mu/jí, jak moc ho/jí obdivuješ. A pokud mu/jí budeš dávat pusu na každém rohu a on/a na to nebude reagovat, neznamená to, že tě nemiluje. Jen má prostě jiný „jazyk lásky“.
#5: Neber partnera jako samozřejmost!
Když se s někým seznámíš, snažíš se ukázat v co nejlepším světle. Uklidíš byt, uvaříš něco dobrého, snažíš se být zábavný/á a milý/á. Ale po čase se to může změnit. Začneš si myslet, že partner je samozřejmost. Že ti musí vařit, uklízet, prát… A když něco není hotové, tak se hned ozveš. To je obrovská chyba. Vztah by měl být o dávání a braní. Oba byste se měli snažit, aby se ten druhý cítil dobře. A když jeden z vás jen bere a nic nedává, tak to dřív nebo později povede k problémům. Takže příště, než začneš kritizovat, se radši zamysli, co pro ten vztah děláš ty.
#6: Čas o samotě? Důležitější, než si myslíš!
Už jsi slyšela to otřepané klišé, že nemůžeš rozdávat, když máš prázdnou baterku? Nebo že nemůžeš milovat někoho jiného, dokud nemiluješ sebe? No, i když to zní jako hromada keců, je na tom něco pravdy. Když jsi zamilovaná/ý, chceš trávit s partnerem každou volnou chvíli. Ale to se nedá dělat věčně. Potřebuješ čas na sebe, na svoje koníčky, na svoje kamarády. Protože když jsi šťastná/ý sama/sám se sebou, budeš šťastnější i ve vztahu. Takže se neboj si občas „odskočit“ a dobít baterky. Věř mi, tvůj partner to ocení.