V dnešní době se zdá, že soukromí se stává čím dál tím víc veřejným majetkem. Sociální sítě nám sice umožňují sdílet naše životy s přáteli a rodinou téměř okamžitě, ale zároveň se stáváme terčem lží a nepravdivých obvinění. A co teprve sexuální politika – téma, které neustále vyvolává vášnivé diskuze. Soudní procesy, které se dostanou na veřejnost, otevírají politické debaty a z intimních záležitostí se rázem stává téma pro bedlivé zkoumání a veřejné rozebírání.
Sexuální politika pod lupou: Rozhovor o coming outu, trojce a budoucnosti LGBT+ komunity
S ohledem na rostoucí význam sexuální politiky, soudní procesy týkající se sexuálního napadení a homofobních trestných činů z nenávisti, jsem si povídala s doktorem Ritch C Savin-Williamsem, profesorem vývojové psychologie na Cornellově univerzitě. Dr. Savin-Williams je autorem osmi knih o vývoji dospívajících, zaměřených převážně na sexualitu teenagerů, a specializuje se na výzkum gayů, leseb a bisexuálů. Je také ředitelem Sex and Gender Lab na Cornellově univerzitě. Probrali jsme reprezentaci LGBT, trojky a sexuální soutěživost, a sexuální rozmanitost s ohledem na toleranci a přijetí. Připoutejte se, bude to jízda!
Trojka: evoluce, homofobie, nebo obojí?
V jednom ze svých článků jste se zmínil o studii Thompsona a Byerse. Jeden z jejích závěrů byl, že muži jsou mnohem otevřenější myšlence trojky MŽŽ než MŽM. Čím si to vysvětlujete? Je to otázka evoluční psychologie a sexuální konkurence, nebo něco zlověstnějšího, jako homofobie? Nebo snad kombinace obojího?
Jasně, že hraje roli sexuální konkurence. Pokud má ten druhý chlap sex s ženou, znamená to, že si neužívá plné možnosti (řekněme, pohlavní styk), a taky se nechystá udělat něco pro druhého chlapa, aby zvýšil jeho potěšení nebo pravděpodobnost ejakulace. Určitě by se kolem toho dala postavit evoluční teorie, jak jsi sám poznamenal. Ale homofobie v tom taky hraje roli. Slyším chlapy říkat, že je strašně odpuzuje pohled na jiný penis, nechápou, co na tom ženy vidí, a samozřejmě, strach z toho, že budou považováni za gaye (ostatními, nebo dokonce sami sebou, pokud se vzruší). Gayové a bisexuálové, se kterými jsem dělal rozhovory, byli k MŽM kombinaci méně negativní, protože je (ne vždy, ale častěji než heterosexuálního muže) ten druhý chlap přitahuje.
Přijetí – sen, nebo realita?
Napsal jste osm knih o vývoji dospívajících, z nichž se většina zaměřuje na homosexualitu a coming out. Během psaní těchto knih, překvapilo vás něco? Objevily se nějaké zásadní trendy?
Rostoucí přijetí (ano, už ne jen pouhá tolerance) dnešní generace k sexuální a genderové rozmanitosti ve všech aspektech života. Samozřejmě, je to patrné v téměř všech průzkumech a prolíná se to napříč náboženstvím, sociální třídou, etnikem atd. Dokonce i pravicová náboženská mládež je k této rozmanitosti mnohem tolerantnější než jejich rodiče. Sexuální orientace (a stále více i trans témata) pro ně nejsou žádný problém. Vlastně, dnešní sexuální menšiny očekávají, že budou žít stejný život jako heterosexuální mládež: manželství, děti, kariéra.
Kdy zmizí diskriminace?
LGBT komunita ušla dlouhou cestu a v některých případech se úspěšně začlenila do mainstreamové společnosti. Bohužel to neplatí ve velké části světa. Myslíte si, že někdy v našich životech nastane doba, kdy LGBT komunita nebude v nějaké formě diskriminována kvůli heteronormativní agendě… nebo je to jen utopická ideologie? Bude diskriminace existovat navždy?
Když se podívám na „svět“, myslím si, že to bude trvat ještě dlouho, než se toto přijetí rozšíří. V západním světě ano, ale v ostatních částech, mnohem déle.