Šikana. Slovo, které v nás budí nepříjemné pocity. A právem. Nejde jen o urážky. Je to něco, co ponižuje, co ubližuje v samé podstatě bytí. Nespravedlivé, plné předsudků a zkrátka a dobře – špatné. Možná si říkáte, že se vás to netýká. Že se to děje „někde jinde“. Ale šikana si nevybírá. Nezáleží na tom, jestli máte dobré postavení, jak vypadáte, kolik vám je let, koho milujete nebo v co věříte. Může potkat kohokoliv. Kdykoliv.
Šikana: Ticho zabíjí. Jak ji zastavit dřív, než bude pozdě
Americká psychologická asociace definuje šikanu jako agresivní chování, při kterém někdo záměrně a opakovaně způsobuje druhému člověku zranění nebo nepohodlí. Může to být fyzické násilí, ale i „pouhá“ slova. A statistiky jsou alarmující. Podle Bully Statistic Organization v USA zažije šikanu ve škole až 77 % dětí a 14 % z nich to snáší obzvlášť těžce. A co teprve kyberšikana? Tou si projde až 80 % středoškoláků. A to nepočítáme šikanu na pracovišti, v komunitě, nebo dokonce v rodině. Víte, že oběti šikany mají 2 až 9krát vyšší pravděpodobnost, že budou uvažovat o sebevraždě?
Masky šikany: Jak ji rozpoznat
Šikana má mnoho podob. Někdy je očividná, jindy se skrývá pod povrchem. Důležité je umět ji rozpoznat.
- Fyzická šikana: Kopání, bití, šťouchání, podkopávání nohou. Zkrátka jakékoli fyzické napadání.
- Verbální šikana: Nadávky, urážky, posměšky, zastrašování. Slova, která zraňují a ubližují.
- Skrytá šikana: Šíření pomluv, manipulace, poškozování reputace. Vše, co se děje za zády oběti s cílem ji ponížit.
- Kyberšikana: Urážky, ponižování, výhružky online. Prostřednictvím sociálních sítí, SMS zpráv, e-mailů.
Důsledky, které bolí: Co šikana způsobuje
Možná si někdo myslí, že je to jen „dětská hra“. Že si tím děti musí projít, aby se naučily bránit. Ale to je omyl. Šikana má strašlivé psychologické následky. Neovlivňuje jen oběť, ale i její okolí. Psychologové Dieter Wolke a William Copeland zjistili, že oběti šikany mají vyšší riziko zdravotních problémů a šestkrát vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována psychická porucha a že budou pravidelně kouřit. Zkrátka – šikana ničí životy.
Signály, které nelze ignorovat: Jak poznat, že někdo trpí
Člověk, který je šikanován, se často bojí říct si o pomoc. Uzavírá se do sebe, cítí se bezmocný. Proto je důležité být všímavý. Jaké signály by nás měly varovat?
- Neustálý strach vycházet ven
- Úzkost, bázlivost
- Časté negativní komentáře
- Stížnosti na zdravotní problémy (bolesti hlavy, břicha)
- Ztráta zájmu o aktivity, které dříve bavily
- Zhoršení školního nebo pracovního výkonu
- Nevysvětlitelné zranění (modřiny, odřeniny)
- Smutek, podrážděnost, hněv
- Změny spánkového režimu
- Vyhrožování sebepoškozováním nebo ublížením druhým
Jak se bránit: Kroky, které mohou zachránit život
Šikana není nevyhnutelná. Dá se jí předcházet a dá se zastavit. Co můžeme udělat?
- Ve škole: Učitelé a vedení školy by měli zdůrazňovat, že říct o šikaně není práskačství. Pokud učitel vidí šikanu, měl by okamžitě zasáhnout, zaznamenat incident a nahlásit ho. Je důležité, aby se oběť a agresor nesetkávali tváří v tvář, protože to může být pro oběť velmi traumatizující. Škola by měla vytvářet bezpečné prostředí a učit děti o škodlivosti šikany. Měla by mít zavedený anti-šikanózní program, který podepíší studenti i rodiče.
- Doma: Pokud máte podezření, že je vaše dítě šikanováno, nesmíte to zlehčovat. Promluvte si s ním, pokuste se pochopit, co se děje. Ujistěte ho, že ho podpoříte a že v tom není samo. Kontaktujte školu nebo policii, abyste situaci vyřešili. Pomozte dítěti najít přátele a učitele, na které se může obrátit. Nastavte pravidla pro používání technologií a monitorujte jeho aktivity online.
Šikana se nesmí podceňovat. Ovlivňuje životy mnoha lidí a je tragické, když oběť šikany uvažuje o sebevraždě. Pokud se šikana dotýká vás nebo někoho, koho znáte, a má dopad na práci, školu, rodinu nebo přátelství, vyhledejte odbornou pomoc. Nebojte se říct si o pomoc. Není to známka slabosti a šikana, kterou zažíváte, není vaše vina. Necítíte se provinile ani zahanbeně za to, co se vám děje. Otočte to. Místo abyste se považovali za oběť, řekněte si, že jste přeživší. Co si o tom myslíte vy? Napište nám do komentářů!
Zdroje:
American Psychological Association (APA)
Bully Statistic Organization
University of Warwick
Duke University