Zažili jste někdy něco, co vás hluboce zasáhlo? Na první dobrou by většina z nás řekla, že ne. Ale ruku na srdce, traumatické zážitky jsou mnohem běžnější, než si myslíme. Trauma totiž není jen o život ohrožujících situacích. Kromě nehod a přírodních katastrof, o kterých slýcháme v televizi, se trauma může skrývat i ve zkušenostech s násilím, šikanou, napadením nebo zneužíváním (ať už fyzickým, nebo psychickým). I sebevražda blízkého člověka se dá považovat za traumatickou událost. Stejně tak zanedbávání nebo opuštění, zvlášť když přijde nečekaně, dokáže zanechat hluboké šrámy.
Trauma umí člověka pěkně potrápit. Často se cítíme bezradní a zahlcení. Místo abychom se s emocemi poprali postupně a vyhledali odbornou pomoc, někteří lidé se ze svých psychických ran nikdy nevyléčí. Mají totiž strach se traumatu postavit čelem. Mylně si myslí, že je jednodušší popřít svoje pocity a tvářit se, že je všechno v pořádku. Netuší, jak moc škodlivé může být vnitřní trauma.
Pojďme se podívat na 6 způsobů, jak nás nezpracované trauma ovlivňuje, aniž bychom si to uvědomovali.
Skryté rány: 6 způsobů, jak nás nezpracované trauma ovlivňuje, aniž bychom si to uvědomovali
1. Neustále se obviňujeme
Když ignorujeme dopad něčeho strašného, co se nám stalo, začne nás to užírat a okrádat o klid. Někteří lidé se nedokážou odtrhnout od vzpomínek na trauma a obviňují se za to, co se stalo. Pořád si opakují: „To je všechno moje vina!“ nebo „Kdybych jen věděl/a, udělal/a něco jinak, tak by se to nestalo.“ Přepadají nás pocity viny, studu a lítosti nad tím, jak to všechno dopadlo. Ze všeho nejvíc si přejeme, abychom to mohli vrátit zpátky nebo udělat některé věci jinak. A i když se nás všichni snaží utěšit a ubezpečit, že to není naše vina, nemůžeme se ubránit pocitu, že je.
2. Emoční otupělost
Hodně obětí traumatu (třeba ti, co přežili zneužívání, napadení nebo přírodní katastrofy) se na nějakou dobu emočně otupí. Pomáhá jim to zvládnout těžké chvíle. Po traumatické události se většina lidí cítí zranitelně, bojí se, stydí se, jsou zmatení, cítí se poníženě nebo beznadějně. A to je hodně emocí na zpracování. Takže když nejsme připraveni se svým pocitům postavit čelem, raději je pohřbíme. Popíráme, že se něco děje, a tváříme se, že jsme úplně v pohodě. Jsme příliš zahlceni emocemi, se kterými si nevíme rady.
3. Rozhazuje nám každodenní rutinu
Jeden z prvních příznaků traumatu jsou vtíravé myšlenky, flashbacky a živé noční můry. Zkrátka, většina lidí, kteří zažili traumatickou událost, na ni nedokáže přestat myslet, i když se o to moc snaží. Trauma je tak silné, že narušuje nejen stravovací a spánkové návyky, ale i každodenní rutinu. Třeba ten, kdo zažil autonehodu, už nikdy nemusí být schopný sednout za volant. A lidé, kterým se vykradli do domu, se zase po pár dnech stěhují pryč. Dokud se s traumatem nevyrovnáte, nikdy se nezbavíte strachu, že se to může stát znovu.
4. Sabotujeme si vztahy
Od té doby, co se stala ta traumatická událost – ať už šlo o násilnického partnera, šikanu ve škole, nebo smrt blízkého člověka – jste se stali uzavřenější a izolovali jste se od okolí. Přestali jste se stýkat s přáteli, zamykáte se celý den v pokoji a s nikým moc nemluvíte. Vyhýbáte se lidem, jak jen můžete, a odříznete i své blízké. Bojíte se, že budete znovu zraněni, a raději se od všech odtáhnete, než abyste riskovali, že se k někomu přiblížíte. Zní vám to povědomě? Izolace a vyhýbání se jsou běžné mechanismy zvládání nezpracovaného traumatu. Není neobvyklé, že si oběti traumatu vyvinou strach z intimity nebo citového připoutání. Takže pokud máte v poslední době problém někoho k sobě pustit nebo navázat smysluplné spojení, tohle může být důvod.
5. Vždycky předpokládáme to nejhorší
Traumatická situace není něco, co se dá snadno překonat. Často trvá týdny, měsíce, nebo dokonce roky terapie a poradenství, v závislosti na závažnosti traumatu. Dokud se tedy ze své bolestivé minulosti skutečně nevyléčíte, bude si část z vás vždycky myslet, že se stane to nejhorší. Nevěříte, když se vám dějí dobré věci nebo když se vám snadno splní to, co chcete. Z vlastní zkušenosti víte, jak rychle se věci můžou pokazit. Těžko věříte lidem a těžko jim odpouštíte chyby, protože jste si zvykli na to, že s vámi špatně zacházejí a zklamávají vás. A bez ohledu na to, jak dlouho to trvá nebo kolikrát vám lidé dokážou, že se mýlíte, se prostě nemůžete zbavit podezření a negativních přesvědčení, která vám trauma vštípilo.
6. Úzkost bez zjevného důvodu
V neposlední řadě, ale možná nejdůležitější, je to, že nám nezpracované trauma může ublížit tím, že napadne naše duševní zdraví. Lidé, kteří trpí PTSD (posttraumatická stresová porucha) a dalšími duševními poruchami souvisejícími s traumatem, bývají ostražití a snadno se leknou, zvlášť na místech nebo v situacích, které jim trauma připomínají. Například žena, která byla v násilnickém vztahu, se může cítit nepříjemně nebo nebezpečně, když je sama s mužem. Dítě, které vyrůstá v násilnické domácnosti, se zase může bát všech dospělých ve svém životě. Tuto úzkost často doprovází pocení, třes, neklid, svalové napětí a bušení srdce.
Tak co, našli jste se v něčem z toho? Máte ještě nějaké nedořešené pocity z traumatické události, kterou jste zažili? Není ostuda si říct o pomoc a začít na sobě pracovat. Stojí to za to.