Někdy to prostě bolí uvnitř. Více, než když se řízneš o papír nebo si natlučeš koleno. Jsou to takové ty rány, které nevidíš, ale cítíš je zatraceně silně. Nejspíš je radši ignorujeme, než abychom se s nimi poprali. Jenže, víte co? Možná je čas to změnit.
Skryté rány duše: Jak poznat, že trpíte a jak se uzdravit
Už jste se někdy zamysleli nad tím, co se s vámi děje, když vás něco hluboce zraní? Jaké to má projevy? A hlavně, jak se s tím dá sakra pohnout dál?
Kde se ty rány berou?
Většinou je to z nenaplněných očekávání ve vztazích. Třeba když tě odmítne parta kamarádů, když ti umře někdo blízký, nebo když se rozpadne vztah. Představte si, že mozek vnímá emocionální bolest úplně stejně jako tu fyzickou! Vážně! Ty samé oblasti se aktivují. Takže žádná sranda.
Ale jak poznám, že mám nějakou takovou „skrytou ránu“? No, je to složitější než s odřeným kolenem, ale pár signálů existuje:
- Ztrácíš zájem o věci, které tě dřív bavily. Prostě se ti nechce. Nic.
- Začneš se vyhýbat. A to všemu! Společenským akcím, rozhovorům o citech, zkrátka životu. Jako bys byl tělo bez duše.
„Co kdyby…“ – nebezpečná hra
Stresové situace, které způsobují emocionální bolest, můžou vyvolat spoustu strachů. Začneš se bát budoucnosti, ztráty, soudů ostatních. Ty myšlenky tě sežerou zaživa. Ale! Je důležité si to uvědomit. To je první krok. Vyhýbání totiž vede jen k tomu, že ztratíš lidi, které máš rád, a lidi, kteří mají rádi tebe. Zkrátka, ztratíš život.
Takže co s tím? Buď si vědom/a svých negativních myšlenek a začni se léčit s těmi, kteří ti chtějí pomoct. Propojení s lidmi je lék. Jasně, není to lehké, ale věřím, že to zvládneš. Stačí se rozhodnout.
Když už nemůžeš, tak přidej? Možná spíš zpomal…
Emocionální bolest způsobuje, že jsi netolerantní k sebemenším maličkostem. Úzkost ti ničí mysl. Bolí to, to je fakt. Jsi nervózní v práci? Nesneseš, aby na tebe doma někdo promluvil? Je to normální, ale dá se s tím pracovat. Přiznej si, co tě trápí. Řekni lidem, co se s tebou děje a proč se chováš tak, jak se chováš. Co potřebuješ nechat jít a co si naopak přidat?
Využij svou bolest! Strachy, úzkosti, obavy – to všechno jsou signály. Přicházejí, aby tě něco naučily. Třeba:
- Přestaneš si v hlavě přehrávat situaci milionkrát dokola.
Opakuješ si to pořád dokola, sedíš s kamarády a zase se bavíte o tom, co se stalo, prohlížíš si fotky… A ptám se: vrátí ti to to, co jsi ztratil/a? Zvyšuje to, nebo snižuje tvou bolest?
Je velký rozdíl mezi hojením rány a otevíráním rány. Můžeš si vyhradit čas na to, abys dostal/a ze sebe pocity do deníku. Ale nemá smysl o tom mluvit 24 hodin denně bez úmyslu si ulevit. To bolí, tvoje mysl ti nepomáhá. Ale vyhradit si čas na emocionální uvolnění je dobrý začátek. Zkus to měsíc a dej vědět, co se stalo.
Neboj se bát. Ale nenech se strachem ovládnout.
Strachy se zdvojnásobí, když čelíme traumatu. Bojíme se, že budeme v dalším škodlivém vztahu, že ztratíme lidi, že nás lidé zesměšní, nebo dokonce že budeme poslouchat špatné komentáře od kohokoli.
Věř si a jdi za svým cílem v životě.
Zní to jednoduše, ale z této věty lze definovat miliony významů. Opakem strachů je bezpečí. Co tě dělá v bezpečí? Pro mě je to, když se cítím naplněný. Proto jsem začal/a používat krabici vděčnosti, kam si píšu tři důvody, za co jsem vděčný/á, a neopakuji je. To je každodenní cvičení. Ano, díky tomu cítíme požehnání, které nás obklopuje. Možná jsi vděčný/á za to, že dýcháš. Dělej to denně a vrať se k tomu po roce. Bylo by úžasné, kdybys se se mnou podělil/a o to, co cítíš, když si to po dlouhé době přečteš.
Když nemůžeš spát…
- Nepravidelný spánkový režim.
Když se trápíš, máš úplně jiný spánkový režim, možná si budeš situaci připomínat i ve spánku.
Řešení je v tom, že si uděláš noční rutinu. Jednu hodinu před spaním:
- Zapni si noční režim na mobilu.
- Vypij heřmánkový čaj a můžeš použít levandulový esenciální olej do rukou.
- Medituj, abys se uklidnil/a a ztišil/a.
- Velmi odlišné nálady.
Když jsme zahlceni emocemi, máme tendenci být ve smíšeném stavu pocitů. Pláč a smutek se mohou objevit kdykoli.
Poslouchej svou bolest. Ale nenech se jí pohltit.
Cít svůj smutek, poslouchej svou bolest. Proces truchlení trvá. Tvá rozhodnutí ti mohou pomoci, nebo tě zhoršit, záleží na tom, co si vybereš. Buď si vědom/a svých pocitů, seznámení se s emocí uvolní intenzitu toho, co prožíváš.
Chce to odvahu a vytrvalost k uzdravení emocionálních traumat. Můžeš se rozhodnout, že je uzdravíš, což je obtížné a trvá to, nebo si je necháš, ale ponecháš si bolest a ohromující myšlenky a fyzickou tíži. Dám ti jednoduchý příklad. Když jsem byl/a malý/á a maminka mě požádala, abych zametl/a podlahu, zametl/a jsem ji pod koberec, místo abych ji sebral/a a vyhodil/a. Je to tak podobné traumatům, potřebuješ více úsilí k rozpoznání rány a dostání ji ven a nechat ji jít, než si ji nechat uvnitř srdce, jen se vyhýbat bolesti uzdravení.
Ale můžu ti slíbit, že po dosažení dobrého bodu na tvé cestě uzdravování pocítíš lesk svobody.
Malé návyky změní tvůj život:
- Medituj 5 minut každý den
- Čas na psaní deníku, kde se zbavíš svých pocitů
Zkus jeden z nich pravidelně a poděl se se mnou, pokud chceš, pokud cítíš nějaké změny.
Pokud jsi se setkal/a s některým z uvedených příznaků, udělal/a jsi první krok tím, že jsi ho rozpoznal/a. Nyní můžeš vynaložit vědomé úsilí na uzdravení se z emocionální rány. Existuje mnoho nástrojů, které ti mohou pomoci v zármutku a bolesti.
V závislosti na tvých okolnostech může léčba zahrnovat:
- kognitivně behaviorální terapii
- relaxační a stres snižující techniky