Už jste někdy měli ten pocit, že i když říkáte správné věci, něco ve vašem projevu jakoby nesedí? Že slova, která používáte, vás tak trochu… prozrazují? Někdy se totiž stane, že se nám do řeči vloudí fráze a obraty, které na první poslech nezní špatně, ale ve skutečnosti o nás mohou říct víc, než bychom chtěli. A často jde právě o to, jak na tom jsme se sebevědomím.
Slova, která tě prozradí: Odhalte, zda vám chybí sebevědomí
Sebevědomí, to je takový ten neuchopitelný grál. Zdá se, že ho buď máte, nebo nemáte. Ale pravda je, že i když zrovna nejste na vrcholu, můžete se ho naučit alespoň předstírat – a to se projevuje i ve vašem jazyku.
„Promiň, že obtěžuju…“
Kolikrát jste začali větu tímhle souslovím? Zkuste se zamyslet, jestli to není zbytečné. Samozřejmě, zdvořilost je důležitá, ale „promiň, že obtěžuju“ může působit tak, že nevěříte, že to, co chcete říct, je dostatečně důležité. Co takhle zkusit „promiňte, mám dotaz“ nebo „s dovolením“? Zní to mnohem sebevědoměji, nemyslíte? Navíc si buďme upřímní, je rozdíl mezi tím, jestli se někoho jen zeptáte na cestu, nebo mu vrazíte nákupní vozík do nohy a pak se omlouváte, že jste ho obtěžovali, že jo.
„Jestli ti to nevadí…“ aneb Diplomacie s otazníkem
Tohle je trošku chyták. Používat frázi „jestli ti to nevadí“ může být projevem taktu a diplomacie. Například: „Pokud ti to nevadí, preferoval bych, abychom se sešli v jednu.“ Zní to sice mile, ale zároveň dáváte jasně najevo, co chcete. Ovšem pokud to otočíte a řeknete: „Preferoval bych, abychom se sešli v jednu, jestli ti to nevadí,“ najednou to zní nejistě a otevíráte prostor pro odmítnutí. Rozdíl je v drobnostech, ale v účinku obrovský.
„Já jen…“ – Srážka s myšlenkovým dnem
Fráze „já jen“ má v sobě takovou zvláštní omluvu předem. Jakoby jste se báli, že to, co řeknete, nebude stát za nic. „Já jen si myslím…“ nebo „to je jen takový nápad…“ – to zní jako rezignace na úspěch. Raději mluvte jasně a s přesvědčením. Místo „Já jen si myslím, že bychom se mohli podělit o náklady na benzín“ řekněte: „Měli bychom se podělit o náklady na benzín, je to dlouhá cesta.“ Žádné „já jen“, žádné pochybnosti. Prostě fakta.
„Mám obavy…“ – Nepřímé vyjádření
Mít obavy je lidské, ale způsob, jakým je vyjadřujeme, může hodně prozradit. Pokud řeknete „Mám obavy, že se někteří lidé mohou cítit vynechaní,“ zní to sice ohleduplně, ale zároveň tak trochu vyhýbavě. Snažte se mluvit přímo. Pokud máte konkrétní obavy, řekněte je jasně. Místo „Mám obavy, že to nestihnu včas,“ řekněte jednoduše „Nestihnu to včas.“ Zní to mnohem upřímněji a sebevědoměji.
Není to jen o slovech, ale i o tom, jak je říkáte
Pamatujte, že sebevědomí není jen o tom, co říkáte, ale i o tom, jak to říkáte. Tón hlasu, gesta, oční kontakt, tempo řeči – to všechno hraje roli. Takže příště, až budete mluvit, zkuste se zaměřit nejen na slova, ale i na to, jak je prezentujete. Uvidíte, že to má velký vliv.