V poslední době se vyhoření stalo tak nějak normální záležitostí – ať už mluvíme o lidech v kancelářích nebo studentech. Společnost nás tlačí do výkonu, ekonomika taky. A než se naděješ, zjistíš, že jsi se natáhl/a, jak jen to šlo, abys stihl/a všechno, co musíš. No a výsledek? Totální zahlcení a pocit, že nic nestíháš.
SOS: 7 bleskových triků, jak uniknout vyhoření a znovu se nadechnout
Vyhoření ti vysaje energii a motivaci. Zacyklíš se v tom, že nic neděláš a zároveň se stresuješ, že nic neděláš. A to je sakra blbý kolotoč. Vyhoření nepřichází ze dne na den, takže je důležité rozpoznat první signály.
Protože samo od sebe nezmizí. Může se vyvinout v chronický stres, a ten už dokáže nadělat pěknou paseku – od fyzického a emocionálního vyčerpání, přes odtažitost, až po cynismus a pocit neschopnosti. Takže co s tím?
1. Odpočívej, proboha!
První krok je celkem jasný: odpočinek. Ale aby to nebyla „pracovní dovolená“, musíš si uvědomit, že jsi unavený/á. Zní to blbě, já vím. Ale někdy to sice chápeme rozumem, ale nedojde nám, co to doopravdy znamená. Takže nejdřív poslouchej svoje tělo. Vnímej, co ti říká – říká ti, že jsi unavený/á.
A s tím vědomím dělej věci, které ti dopřejí odpočinek. Čti knížku, koukej na mraky, prostě cokoliv, co tvému tělu i mysli dovolí regenerovat. Respektuj svůj čas odpočinku. Nezačínej pracovat na projektech, nezapojuj se do ničeho, co ti přinese stres. Odpočinek je klíčový pro zlepšení fungování mozku a kognitivních funkcí.
2. Promluv si s šéfem (nebo učitelem)
Než se úplně odpojíš, zkus se domluvit s šéfem nebo učitelem na volnu. Ideálně bys mohl/a zmizet na dovolenou bez zbytečných formalit, ale realita je často jiná. Takže se radši předem domluv. Když za nimi půjdeš, měj v hlavě plán a buď otevřený/á kompromisům. Je málo pravděpodobné, že ti dají měsíc volna, takže buď připraven/a na dohodu.
3. Nejsi jen práce
Jsme víc než jen naše práce. Každý z nás má osobní cíle, koníčky, vášně. Ale jak stárneme, tak nějak zapomínáme, kdo jsme jako lidé, a definujeme se podle toho, co děláme. Ale pamatuj: nejsi jen tvoje práce. Já taky nejsem jen moje práce. Měj to na paměti, když relaxuješ. Pomůže ti to najít, proč vlastně to, co děláš, děláš. Můžeš znovu objevit vášeň pro věci.
4. Nastav si hranice
Až se vrátíš, nastav si hranice. Ty tě ochrání před dalším vyhořením. Pro tvé kolegy to může být šok, zvlášť pokud byli zvyklí, že za ně děláš většinu práce. Ale to není tvůj problém. Ujisti se, že tvoje potřeby jako zaměstnance jsou slyšet.
Studenti to mají trochu jinak, protože si nemůžou stěžovat na osnovy profesora. Ale nastav si hranice sám/sama. Možná to znamená brát si jen čtyři předměty za semestr nebo vystoupit ze spolku. Jde o to, aby tvůj rozvrh nebyl tak hektický a stresující. Ta změna tempa se ti možná zpočátku nebude líbit, ale dej jí šanci.
5. Deleguj, deleguj, deleguj!
Tohle slovo obvykle používáme u lidí na vedoucích pozicích, ale myslím, že je čas, abychom ho začali praktikovat i v běžném životě – bez ohledu na pozici. Neříkám, abys delegoval/a všechno na ostatní a zbavil/a se veškeré odpovědnosti. To ne. Deleguj, když (1) víš, že to někdo jiný zvládne lépe, a (2) když je to naprosto nezbytné. Když někomu svěříš úkol, důvěřuješ mu, takže dobře vybírej, komu co deleguješ.
Často si chceme všechno naložit na bedra sami. Ale tím druhým bereme šanci se učit a růst.
Delegovat se dá v práci i ve škole. Třeba když tvůj spolubydlící řekl, že uklidí svou stranu pokoje, tak ho nech. Když tvůj kolega řekl, že se o něco postará, tak ho nech.
6. Měj se rád/a
Často nás do vyhoření dostane naše vysoké mínění o sobě a přehnané nároky. Můžeš mít pocit, že jsi schopný/á a máš všechno pod kontrolou. Ale je v pořádku nemít všechno pod kontrolou. Musíš se naučit, kdy ustoupit a zpomalit.
A k tomu potřebuješ mít víc soucitu sám/sama se sebou, protože budeš mít pokušení se hned vrátit do práce. Ale musíš se mít rád/a a dát se na první místo, abys od toho dokázal/a odejít.
7. Dýchej!
Nakonec, jeden z nejlepších způsobů, jak se zotavit z vyhoření, je dýchat. Jednoduché, že? Důvod, proč je tenhle bod na seznamu, je ten, že mnozí z nás zapomněli, jak dýchat. Nemluvím o těch povrchních vdeších, kterých si sotva všimneš, když pracuješ. To sice technicky vzato dýchání je, ale nepomáhá ti to. Dýchání je neuvěřitelně důležité, protože přenáší kyslík do všech tvých orgánů a bez kyslíku tvé orgány umírají.
Ale dýchání tě taky uklidní. Mnozí z nás, když jsme unavení nebo ve stresu, přejdeme na stresové dýchání – každý vdech je povrchní a sotva naplní plíce.
Tak jak to napravíš? Existuje spousta technik, které se v průběhu času vyvinuly. Nejběžnější je krabicové dýchání, kdy se nadechuješ na 4 sekundy, držíš dech na 4 sekundy, vydechuješ na 4 sekundy a držíš dech na 4 sekundy. Existuje taky střídavé dýchání nosními dírkami, kdy se nadechuješ jednou nosní dírkou a vydechuješ druhou. Obvykle po výdechu začneš znovu z té samé nosní dírky.
A existuje taky spousta aplikací, které ti můžou pomoct lépe dýchat a zvládat stres.
Ať už jsi student/ka nebo zaměstnanec/zaměstnankyně, ujisti se, že odpočíváš. Všímej si příznaků vyhoření a využij tyhle tipy, aby ses zotavil/a. A nečekej, že se uzdravíš přes noc. Dej si čas. Pokud potřebuješ víc pomoci, obrať se na odborníka.