Kdo z nás se nikdy nezamiloval do fiktivní postavy, nebo aspoň necítil silné pouto k hrdinovi z knihy či filmu? Buďme upřímní, je to naprosto běžné. Některým z nás se dokonce lesknou oči slzami, když oblíbená postava vymyšleného příběhu zemře. Ale proč nás tolik dojímá něco, co nikdy neexistovalo a ani existovat nebude?
Proč nás (ne)skutečné postavy tolik zasahují?
Možná pro to existuje vědecké vysvětlení. Některé výzkumy se snaží najít odpověď a dospívají k závěru, že je to prosté – lidé prostě mají tendenci starat se o druhé, ať už jsou skuteční, nebo ne. V nás je zakořeněná zvědavost na to, co se děje v myslích a životech ostatních. Proto se někteří stávají hackery, aby uspokojili svou touhu vědět. A právě knihy, filmy a seriály nám poskytují vhled do všech aspektů života postavy – od jejího původu, přes myšlenky, až po detailní popis situací, kterými prochází. V reálném životě bychom se takové množství informací o někom nikdy nedozvěděli; to už by hraničilo s pronásledováním, ruku na srdce.
Empatie – klíč k pochopení?
Prožíváme s postavami, protože je naprosto normální cítit s těmi, kteří si procházejí těžkostmi. Stejně tak je přirozené, že nemáme rádi záporné postavy, protože lidé obecně nemají rádi zlo. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že soucit s fiktivními postavami nám pomáhá vcítit se do lidí v reálném životě a vyvarovat se unáhlených soudů. Díky nahlédnutí do životů mnoha postav, které se mohou podobat reálným situacím, si uvědomujeme, že nic není vždy tak jednoduché a snadné, jak se na první pohled zdá.
Žádná ostuda!
Takže až se příště budete stydět za to, že vás dojímají osudy vymyšlených hrdinů, vzpomeňte si na tohle: není to nic špatného. Naopak, znamená to, že jste citlivý člověk. A co si budeme povídat, to je k nezaplacení.
Zdroje
Zdroje citované článkem nebyly uvedeny.