Strach ze zranitelnosti v terapii: Jak se otevřít bezpečně?

Tak co, taky se vám někdy stane, že se vám do něčeho strašně nechce, i když víte, že by to mohlo být vlastně fajn? Třeba jít na tu terapii. Nebo se konečně svěřit kamarádce s tím, co vás už týdny trápí. Někdy je to prostě těžký se „otevřít“.

Strach ze zranitelnosti v terapii: Jak se otevřít bezpečně?

Víte, ono to není jen tak. Sedět naproti někomu cizímu (i když je to terapeut) a vybalit na něj celý svůj život, všechny ty bolístky a tajnosti. Je to jako stát nahý na náměstí – vystavený, zranitelný. A kdo z nás to má rád?

Proč se vlastně bojíme?

Strach ze zranitelnosti má kořeny hodně hluboko. Možná se nám v minulosti stalo, že jsme se někomu svěřili a ten to pak proti nám použil. Nebo jsme se styděli za něco, co jsme prožívali, a báli jsme se odsouzení. Je to jako když si jednou spálíte pusu o horkou polívku – už se k ní automaticky budete stavět s větší opatrností.

Krok za krokem: Jak na to bezpečně

1. Najděte si toho správného terapeuta: Je to jako hledání parťáka na tanec. Musíte si sednout. Hledejte někoho, komu důvěřujete, s kým se cítíte bezpečně. Nebojte se vyzkoušet víc terapeutů, než najdete toho „pravého“.

2. Začněte pomalu: Nemusíte hned na první sezení říct všechno. Začněte tím, s čím se vám svěřuje nejjednodušeji. Postupně, krůček po krůčku, se můžete dostat i k těm citlivějším tématům.

3. Nastavte si hranice: Je naprosto v pořádku říct „Tohle je pro mě ještě moc těžké, o tom zatím mluvit nechci“. Máte právo na to chránit si svůj vnitřní prostor.

4. Mluvte o svém strachu: Nebojte se říct terapeutovi, že se bojíte otevřít. Může vám pomoct pochopit, odkud ten strach pramení, a jak s ním pracovat.

A co když…

Co když se mi terapeut nebude líbit? Co když mě odsoudí? Co když mi to nepomůže? Tyhle otázky jsou naprosto normální. Pamatujte si, že máte vždycky právo terapii ukončit, pokud se necítíte komfortně. A co se týče odsouzení – dobrý terapeut nikdy nesoudí. Jeho úkolem je vám pomoct, ne vás kritizovat.

A co když to nakonec fakt bude stát za to? Co když zjistíte, že to otevření se vás vlastně osvobodilo? Stojí to za zkoušku, co říkáte?