„Jsem tak ve stresu!“ Kdo z nás to alespoň jednou neřekl? Ale co ten stres vlastně je a jak nás ovlivňuje? Pojďme se na to podívat, protože, ruku na srdce, možná ani netušíme, s kým máme tu čest.
Stres: Nepřítel, kterého možná neznáte. Jak nás ničí a jak se bránit?
Stres je vlastně reakce na tzv. stresory. Co si pod tím představit? Všechno, co vyžaduje nějakou adaptaci, přizpůsobení. Frustrace, konflikt, tlak, nutnost něco řešit… To všechno jsou stresory. A hádejte co? Stres není jen ten „špatný“. Existuje i takzvaný eustres – ten nás motivuje a žene dopředu. Horší je distres, ten už nás pěkně potrápí.
Když se setkáme se stresem, naše tělo reaguje – biologicky, fyziologicky i psychologicky. Prostě se snaží s tou situací nějak vypořádat. A my se snažíme taky. Hledáme strategie, jak ten stres zredukovat, jak se s ním poprat.
Takže, co vlastně dělá něco stresujícím?
- Důležitost. Jestli to, co se děje, je pro nás fakt zásadní.
- Trvání. Je to jen chvilková záležitost, nebo se to táhne už věčnost?
- Kumulace. Valí se na nás jedna věc za druhou, nebo je to jen jeden problém?
- Blízkost. Jak moc se nás to osobně dotýká?
Důležitá je i závažnost stresoru – jak moc nás to „poškodí“. Třeba nějaká krize, to je fakt silný stresor. A taky dopad. Co z toho všeho vzejde? Životní změny, ať už jsou pozitivní nebo negativní, jsou taky stresující.
A co my sami? Faktory, které ovlivňují naši reakci na stres
Úroveň stresu může být menší nebo větší podle toho, jak se k tomu my sami postavíme. Například:
- Vnímání stresoru. Jak moc máme pocit, že to máme pod kontrolou? Jsme připravení?
- Osobní tolerance stresu. Jak moc dokážeme snášet stres bez toho, aby nás to vyřadilo z provozu?
Ale pojďme se teď podívat na to, co se děje v našem těle, když jsme ve stresu.
Hlavní roli hraje systém hypotalamus-hypofýza-nadledvinky (HPA). A k tomu se přidává i sympatický a parasympatický nervový systém (reakce „bojuj nebo uteč“).
Nejdřív mozek zaznamená nebezpečí nebo hrozbu. A pak to jde ráz na ráz:
- Uvolňuje se kortizol, „stresový hormon“.
- Zrychlí se nám tep, krev proudí do svalů, zorničky se rozšíří, pleť se stáhne a zvýší se hladina cukru v krvi.
- Začneme rychleji dýchat.
- Uvolňují se katecholaminy, jako dopamin, adrenalin a noradrenalin.
- Aktivuje se amygdala (odpovědná za emoce, jako je strach nebo hněv).
- Naopak se snižuje aktivita čelního laloku (který je zodpovědný za krátkodobou paměť, pozornost, koncentraci, zábrany a racionální myšlení).
- Aktivuje se hipokampus, aby si to všechno uložil do dlouhodobé paměti.
- Mozek uvolní protein, který snižuje potřebu spánku, zvyšuje bdělost a zintenzivňuje úzkost.
Vedlejší účinky „bojuj nebo uteč“: Jak nás stres ničí
- Stažení pokožky kvůli přesměrované krvi: chladná, vlhká, zpocená kůže, husí kůže.
- Zvýšená hladina cukru v krvi: nervozita, pocit neklidu.
- Imunitní systém se zaměří na oblasti, kde hrozí zranění.
- Trávicí systém se vypne: nevolnost, nestrávené jídlo, zvracení atd.
- Sucho v ústech, potíže s polykáním.
Když si tohle všechno přečteme, je jasné, že chronický stres dává našemu tělu pěkně zabrat.
Co se s námi stane, když jsme dlouhodobě ve stresu?
- Buňky předčasně umírají (stárneme rychleji).
- Imunitní systém je oslabený (častěji onemocníme).
- Trávicí systém je utlumený (záněty, průjem, zácpa, syndrom dráždivého tračníku a další problémy s trávicím traktem).
- Reprodukční systém je potlačený (nižší libido a během aktivace sympatického nervového systému se snižuje racionální myšlení).
(Psychické poruchy a stres, pokračování v 2. díle…)
Dejte nám vědět, pokud v tomto příspěvku najdete nějaké nepřesnosti. Kdy jste naposledy zažili stres a jak jste se s ním vypořádali? Napište nám do komentářů a my vám dáme zdarma digitální magazín!