Všichni to známe. Ten pocit před důležitou událostí. Ať už je to veřejné vystoupení, pořádání večírku pro přátele, nebo třeba setkání s rodiči partnera. Trocha nervozity je normální, ale co když nám začne spíš překážet, než pomáhat? Zpocené dlaně, zrychlený dech, v horších případech i nevolnost… Známé, že?
Tajemství klidu: Jedna technika, jak zkrotit úzkost a posílit sebevědomí
Místo abychom nervozitě podlehli, existuje jeden trik, jak ji poslat k vodě. Říká se mu sebe-afirmativní prohlášení. Zní to možná složitě, ale je to vlastně jen to, že si připomeneme, kdo jsme, jaké jsou naše silné stránky a proč se máme rádi. Taková virtuální objetíčko.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…
Můžete si to napsat na papír, nebo ještě lépe, postavit se před zrcadlo a opakovat si tyhle věty, dokud nervozita neustoupí a necítíte se zase „ve svém“. Klidně si vytvořte zásobu pozitivních afirmací a dejte je do sklenice. Když vám bude ouvej, vytáhněte si jednu a hned bude líp!
Teď si možná říkáte, jak vám to může pomoct. Víte, když jsem poprvé začala chodit na terapii, má terapeutka mi dala podobný úkol. Říkala tomu „práce se zrcadlem“. V podstatě jde o to, postavit se před zrcadlo, dívat se sobě do očí a opakovat pozitivní afirmace. Byla to jedna z prvních fází mé terapie, protože jsem měla hodně nízké sebevědomí. A tímhle se to začalo měnit k lepšímu.
Dostala jsem list s afirmacemi, které byly ušité na míru mně, a měla jsem si je zapamatovat. Pak terapeutka vytáhla zrcadlo a udělaly jsme pár zkušebních kol, abych si zdokonalila svou rutinu „práce se zrcadlem“. Řekla mi, ať to dělám alespoň jednou denně, tak dlouho, jak budu potřebovat. Princip je v tom, že čím častěji to budete dělat, tím víc tomu začnete věřit. Až se ty hnusné myšlenky budou chtít zase vkrást do hlavy, snadno je odeženete a nebudete se s nimi vůbec zabývat.
Počátky jsou těžké, ale stojí to za to
Když jsem s touhle „zrcadlovou show“ začala, cítila jsem se směšně. Pořád jsem se smála, kontrolovala si vlasy, hrála si s oblečením. Strašně těžko jsem se soustředila. Začala jsem se na sebe zlobit, a hned se zase objevily ty negativní myšlenky. No jo, ocitla jsem se zase na začátku. Nechala jsem to pár dní být a pak to zkusila znovu s čistou hlavou.
Tentokrát to šlo líp, zvládla jsem se soustředit pět minut, než mě zase něco vyrušilo. Ale jakmile jsem ztratila koncentraci, vztek byl zpátky. A zas nanovo. Tenhle kolotoč se opakoval pokaždé, když jsem se o to pokusila. I když jsem se dokázala soustředit déle, výsledek byl pořád stejný. Byla jsem čím dál tím víc sklíčená, protože mi pořád utíkala mysl. Měla jsem pocit, že selhávám, a to ještě přidalo na těch úzkostných myšlenkách, které se ta „práce se zrcadlem“ snažila potlačit.
Na další terapii jsem se terapeutce svěřila, že mi ta „práce se zrcadlem“ vůbec nejde. Vysvětlila mi, že to chvíli potrvá, než se to naučím. Než budou ty pozitivní myšlenky snadno dostupné, aniž bych je musela složitě dolovat. Nakonec se to poddalo. Asi po měsíci se mi podařilo zůstat v klidném stavu mysli celých deset minut! Byl to pro mě obrovský úspěch.
Takže, abych to shrnula: po těch všech peripetiích s „prací se zrcadlem“ můžu osobně říct, že to funguje. Kdykoliv cítím, že padám do jámy pochybností, dokážu to zastavit. A když se něco pokazí, je to jen dočasné a vím, že to zvládnu napravit.
To neznamená, že už tři měsíce žiju v růžovém světě plném jednorožců. Ale nemám nad hlavou ten věčně zamračený mrak. Jsou to vlny, jak už to s psychikou bývá. Důležité je naučit se rozpoznat tu nervózní energii a přetavit ji v něco užitečného, místo aby nás to stáhlo do spirály pochybností.
A teď je řada na vás. Až příště ucítíte ty varovné signály nervozity, jak vám hlodají sebevědomí, připomeňte si, že jste úžasné bytosti. Jste vtipné, chytré a talentované. Uvidíte, jak vám sebevědomí vystřelí do nebes!
Jak se vyrovnáváte s úzkostí vy? Co děláte, abyste zkrotili ty negativní myšlenky? Podělte se o to v komentářích!