„`html
V životě se občas octneme na křižovatce, kdy nám dochází dech a nevíme, kam dál. Cítíme se zahlcení, sami a bezradní. A víte co? To je naprosto v pořádku. Jsme lidé, ne stroje. I siláci potřebují občas oporu. A právě v takových chvílích nám mohou podat pomocnou ruku telefonické krizové linky. Možná jste o nich už slyšeli, možná váháte, jestli je to „pro vás“. Pojďme se na ně podívat blíž.
Telefonické krizové linky: Kdy volat a co očekávat?
Takže, kdy vlastně zvednout ten telefon? Upřímně, neexistuje žádná „správná“ chvíle. Pokud cítíte, že to potřebujete, volejte. Ať už jde o náhlou krizi, dlouhodobé trápení, nebo jen pocit, že už to dál nezvládáte. Krizové linky jsou tu pro vás 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Bez odsudků, bez posuzování. Jen s upřímnou snahou pomoct.
„Mám vůbec právo volat?“
Jasně že máte! Mnohdy si říkáme, že naše problémy nejsou „dost velké“ na to, abychom někoho obtěžovali. Ale poslyšte, vaše pocity jsou platné. I když se vám zdá, že „někdo má horší problémy“, vaše trápení si zaslouží pozornost. Krizové linky neslouží jen pro případy sebevražedných myšlenek (i když i v takovém případě jsou samozřejmě neocenitelné!). Jsou tu pro všechny, kdo se cítí ztraceni, osamělí, nebo jednoduše potřebují s někým promluvit.
Co se děje, když zavolám?
Na druhé straně linky vás čeká vyškolený pracovník, který vás vyslechne a bude se snažit pochopit vaši situaci. Nebude vás soudit, nebude vám radit, co máte dělat. Bude vám klást otázky, aby vám pomohl lépe se zorientovat v tom, co se děje. Bude vám oporou a nabídne vám možnosti, jak situaci řešit dál. Možná vám doporučí kontakt na odborníka, možná vás jen ujistí, že nejste sami. Důležité je, že budete mít pocit, že jste byli vyslyšeni a pochopeni.
Co když se stydím?
Je naprosto přirozené cítit se stydlivě nebo rozpačitě. Mluvit o svých problémech s cizím člověkem není snadné. Ale věřte mi, pracovníci krizových linek s tím mají zkušenosti. Jsou připraveni na to, že se budete cítit nervózně. A pamatujte, nemusíte se představovat, nemusíte říkat své jméno. Anonymita je zaručena.
Krizové linky jsou zkrátka takový záchranný kruh. Ne vždy je potřebujeme, ale je dobré vědět, že existují. A že jsou tu pro nás, když se cítíme, jako bychom se topili.
„`