Jason prošel peklem. Šikana, trauma z dětství a nakonec krutá diagnóza: hraniční porucha osobnosti. Jeho příběh ale není jen o temnotě, ale hlavně o světle na konci tunelu. O tom, jak se dá s touhle potvorou bojovat a vyhrát.
Temnota zažehnána: Jasonův boj s hraniční poruchou a cesta k naději
Všechno začalo nevinně. Zlobivé děti ve škole, jeden nepříjemný učitel. Jenže tahle „nevinnost“ Jasonovi hluboce zaryla drápy do duše. Hraniční porucha se projevila naplno a s ní i lavina symptomů, které mu ničily život.
“Snažil jsem se za každou cenu vyhnout odmítnutí, ať už skutečnému nebo jen v mé hlavě. Měl jsem sebevražedné myšlenky, sebepoškozoval jsem se, nálady se mi měnily jak na horské dráze, cítil jsem se prázdný, nedokázal jsem ovládat vztek. Viděl jsem svět černobíle a mezilidské vztahy byly pro mě peklo. Osciloval jsem mezi idealizací a naprostým zavržením,” svěřuje se Jason.
Krušné začátky
Pro Jasona bylo nejtěžší udržet si jakékoliv vztahy. Neustále lidi od sebe odháněl, protože si myslel, že ho stejně dřív nebo později opustí. Kvůli tomu pak buď vybuchoval a choval se ještě hůř, nebo se naopak snažil každému zavděčit. Ani jedno nefungovalo.
“Když se mi to nedařilo, moje nálada klesla k bodu mrazu a chtěl jsem umřít. Byla to spirála násilí,” popisuje Jason. Během čtyř let se pokusil o sebevraždu desetkrát.
Jeho rodiče byli zoufalí. Jason byl většinu času sám, protože s ním nikdo nechtěl mít nic společného. A tak se kruh uzavíral: aby se vyhnul odmítnutí, choval se tak, že ho lidi odmítali ještě víc.
“Moje nálady se měnily z minuty na minutu. Hlavní emoce? Vztek, deprese a pocit, že mě všichni opouštějí,” vzpomíná Jason.
Světlo na konci tunelu
Zlom nastal, když se Jason dostal do nemocnice. Tam mu diagnostikovali hraniční poruchu a nasadili mu správné léky a terapii. Postupně se naučil, jak nad svou nemocí získat kontrolu.
Klíčem se stala podpora od rodiny a přátel. Také mu pomohly techniky, které se naučil na terapii. Blízcí ho poslouchali a snažili se pochopit, jak jeho mozek funguje.
Život po bouři
“Naučil jsem se, že se dá ovládnout cokoliv. Může to trvat dlouho a nemusí to být snadné, ale je to možné. Stačí se snažit a neustále od sebe očekávat víc. Znát své limity a vědět, kdy je posunout a kdy to nechat být. Dělejte maximum a uspějete,” říká Jason.
Jasonův pohled na život se radikálně změnil. Už nemá sebevražedné myšlenky, je šťastnější a každý den se cítí stabilněji. Začal se dívat do budoucnosti s optimismem.
Ví, že se relapsům nedá úplně zabránit, ale pokud bude dbát na své duševní i fyzické zdraví, může riziko minimalizovat.
“Pokud se o sebe budu starat, budu v bezpečí a v bezpečném prostředí, můžu tomu zabránit, aby se to opakovalo,” věří Jason.
Rady do života
A co radí ostatním, kteří se potýkají s podobnými problémy?
“Nebojte se požádat o pomoc. Buďte upřímní ke svému lékaři a rodičům. Pamatujte, že jsou tu proto, aby vám pomohli. A hlavně vyhledejte odbornou pomoc. Sami toho zvládnete málo, ale společně se dá dokázat hodně. Buďte sami sebou. Braňte se a udržujte sebe i své okolí zdravé. Nebojte se, ale buďte rozumní. Vzdělávejte se o svém zdraví a svém duševním stavu,” radí Jason.
Jason ušel dlouhou cestu a s jeho pozitivním přístupem je jasné, že dosáhne všech svých snů. Podělte se i vy o svůj příběh! A pokud vy nebo někdo z vašich blízkých potřebuje bezpečné místo, kde se může svěřit a získat radu, přidejte se do skupiny Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.