Víte, jak to chodí, sedíte s někým a najednou… nic. Ticho. A vy se začnete potit, v hlavě vám běží tisíc myšlenek, jak to prolomit, co říct, abyste nebyli za hlupáka. Jenže co když to ticho nemusí být vůbec tak hrozné, jak se zdá? Co když je naopak plné významu a skrývá v sobě potenciál k hlubšímu porozumění?
Terapeutické mlčení: Proč ticho není trapné, ale plné významu?
V psychologii se s tichem pracuje často a cíleně. Není to proto, že by terapeut nevěděl, co říct (i když i to se může stát, jsme jen lidi, že jo), ale proto, že ticho má v terapii specifickou roli. Umožňuje klientovi hlouběji se zamyslet, zpracovat emoce a najít si vlastní odpovědi.
Když slova nestačí…
Někdy je prostě moc slov. Přehlušují podstatu věci, zastiňují emoce a brání nám slyšet sami sebe. Ticho tak může být prostor pro restart, pro uklidnění rozbouřených myšlenek. Umožňuje nám vnímat i to, co se slovy nedá vyjádřit – pocity, intuici, tělesné prožitky.
…ticho promlouvá
Ať už si to uvědomujeme nebo ne, i v tichu komunikujeme. Řeč těla, mimika, gesta – to všechno o nás prozrazuje i bez slov. Terapeutické mlčení tak umožňuje pozorovat a vnímat klienta v komplexnější rovině, nejen skrze to, co říká, ale i jak to říká, a co si možná ani sám neuvědomuje.
Jak se s tichem naučit kamarádit?
Není to hned. Zkuste si všímat, jak na ticho reagujete. Co se vám honí hlavou? Jaké pocity se ve vás probouzí? A pak, zkuste si ticho vědomě dopřát. Pět minut denně. Bez telefonu, bez televize, jen vy a vaše myšlenky. Uvidíte, že se to dá naučit a že to může být i příjemné. Možná zjistíte, že ticho je váš nový nejlepší kámoš.