V životě se občas cítíme jako Alenka v říši divů, jenže místo bílého králíka nás honí termíny, povinnosti a vnitřní nejistoty. A co teprve, když se začnou vytrácet vzpomínky? To už je jako hledat jehlu v kupce sena, že?
Terapie reminiscence: Využití vzpomínek u demence
Když se řekne demence, většinou se nám vybaví ztráta paměti. Ale co když právě v té paměti, v těch útržcích minulosti, tkví klíč k lepšímu prožívání současnosti? Terapie reminiscence, to je taková cesta zpátky v čase. Ne, nebojte, nejedná se o stroj času z sci-fi filmu. Je to prostě o tom, že se s člověkem, který trpí demencí, bavíte o jeho minulosti, o jeho zážitcích. A víte co? Funguje to!
Proč to funguje?
Představte si to jako návrat domů. Vzpomínky, to jsou takové milníky v našich životech. Jsou to momenty, které nás formovaly, které nás dělají tím, kým jsme. A pro člověka s demencí, který se cítí ztracený v čase a prostoru, mohou být vzpomínky pevným bodem, záchytným lanem.
Reminiscence totiž aktivuje oblasti mozku, které jsou sice poškozené, ale ještě ne úplně „odepsané“. A to může vést ke zlepšení kognitivních funkcí, nálady a celkové kvality života. Je to takové pohlazení po duši, taková malá dovolená v časech, kdy bylo všechno v pořádku.
Jak to probíhá?
Žádné složité procedury, žádné elektrošoky (to by se asi nikomu nelíbilo). Jde o jednoduchý rozhovor. Ukazujete staré fotky, pouštíte oblíbenou hudbu, vyprávíte příběhy. Důležité je vytvořit atmosféru bezpečí a důvěry. Nejde o to zkoušet z historie, ale o to, aby si člověk zavzpomínal, aby se cítil dobře.
Třeba si vzpomenou na svoji první lásku, na to, jak pekli babičiny buchty, na to, jak se smáli s kamarády u táboráku. A i když si nepamatují všechno, ta emoce, ten pocit štěstí se může vrátit. A to je k nezaplacení, no ne?