Testosteron. Slovo, které evokuje sílu, dominanci, a pro někoho možná i jistou dávku agresivity. Ale co když je všechno trochu jinak? Co když právě klesající hladina testosteronu v průběhu lidské evoluce paradoxně vydláždila cestu k naší civilizaci?
Testosteron a civilizace: Jak mužský hormon ovlivnil náš svět (a možná k lepšímu)
Nedávno jsem narazila na zajímavý rozhovor s doktorem Nathanem H. Lentsem, molekulárním biologem, který se zabývá vlivem testosteronu na evoluční psychologii. A víte co? Jeho zjištění jsou překvapivá. Ne, nebojte se, nechci vám tu servírovat suché vědecké poučky. Pojďme se na to podívat trochu… lidsky.
Zvířecí instinkty v nás
Lents ve své knize „Not So Different: Finding Human Nature in Animals“ poukazuje na to, jak moc se vlastně od zvířat nelišíme. Základní touhy, instinkty… to všechno nás pohání. A testosteron v tom hraje klíčovou roli. Jenže! Zásadní je, jak se s těmito instinkty dokážeme poprat. A tady vstupuje do hry evoluce a… no, pojďme si to říct na rovinu, i to, jak se učíme. Prostě jak se chováme. Trochu složitější rovnice, že?
Od rivality ke spolupráci?
Doktor Lents je přesvědčený, že jsme se jako lidstvo posunuli od individualistické rivality k větší spolupráci. A víte co? Mně se to líbí. Možná právě proto, že jsme se naučili potlačovat ty nejagresivnější projevy testosteronu. Neříkám, že jsme dokonalí. Pořád se najdou jedinci, kteří se řídí heslem „já, já, a zase já“. Ale celkově jsme se posunuli. A to je fajn.
A co ty kecy o tom, že ženský chtěj chlapy s vysokou hladinou testosteronu, protože je to evolučně výhodný pro ochranu potomstva? No, možná na tom něco je, ty široký ramena a tak… Ale chlapa s příliš vysokou hladinou testosteronu nechce žádná, to si pište. Tam už jde do tuhýho, jak se říká. Je to prostě balanc. A ten, jak známo, není vždycky jednoduchý.
Měli by muži řídit svět?
A tady je to zajímavý. Lents se zamýšlí nad tím, jestli by svět neměly řídit spíš ženy, které jsou přirozeně víc nakloněné ke spolupráci než k rivalitě. Jasně, ženský taky uměj bejt pěkný mrchy (to si budeme povídat), ale když se podíváte na světové lídry, tak ty ženský, co se dostaly k moci, byly většinou silný a dobře hodnocený. Že by na tom něco bylo?
No a abych to shrnula – testosteron není nutně zlo. Je to jen hormon. A jak ho využijeme, je jen na nás. Takže žádný strachy, holky. I když se nám občas zdá, že chlapi okolo nás mají testosteronu až moc, pořád je to s nima (většinou) k vydržení. A i když se občas hádáme, pořád se nakonec nějak dohodneme. Protože spolupráce je prostě víc než rivalita.
A co vy? Jaký na to máte názor? Napište mi!