Máte někdy pocit, že si zbytečně komplikujete život? Nebo že jste zatvrzelí bez zjevného důvodu, prostě chcete mít všechno po svém? Pokud ano, možná trpíte tichou agresí. Nezoufejte, nejste v tom sami.
Tichá agrese: Pod lupou 4 nenápadné signály, které vám ničí život
Tichá agrese je forma chování, která se projevuje „nepřímým odporem vůči požadavkům ostatních a vyhýbáním se přímé konfrontaci“. Dá se to popsat i jako „vzorec negativistických postojů a pasivního odporu vůči požadavkům na adekvátní výkon v sociálních a pracovních situacích“. Zní to složitě? No, je to složité! Ale pojďme se na to podívat zblízka.
Obecně platí, že tichá agrese vám i lidem kolem vás přinese jenom potíže. Ničí týmovou práci, jednotu a produktivitu, obzvlášť v pracovním prostředí. Funguje jako obranný mechanismus pro lidi, kteří se bojí být agresivní otevřeně. Díky tomu můžou vyjádřit negativitu, kterou v sobě drží. Pořád si prosadí svou, ale maskují to tak, aby to vypadalo, že se snaží ostatním vyhovět. To je mazané, že? Ale škodlivé.
Spouštěče tiché agrese se často skrývají v dětství. V prostředí, kde nebylo bezpečné vyjadřovat určité pocity, jako je frustrace, hněv nebo agresivita. Mechanismus potlačování a dusání pocitů v sobě se tak učíme v rodině. A pak se divíme, že máme problémy v dospělosti. Co s tím?
Jak ji poznat? 4 signály, na které si dát pozor:
Následuje několik znaků, které vám napoví, jestli náhodou nemáte tichou agresi ve své výbavě.
1. Skrývání hněvu
Zní to jasně, že? Prostě nedáváte najevo, když se zlobíte. Může to být doprovázeno zatvrzelostí, pocity nevole a mrzutostí. Jinými slovy, držení zášti je typické pro tichou agresi. Obstrukcionismus, tedy vytváření různých problémů, které vedou jen k dalšímu hněvu a frustraci, je také dobré brát jako varovný signál.
2. Vyhýbání se přímé komunikaci
To je vlastně jádro tiché agrese. Neřešíte problémy otevřeně. Můžete obviňovat ostatní za věci, které se vám nepovedly, abyste se vyhnuli hádce. To zní povědomě, že?
3. Prokrastinace
Další zásadní znak. Než řeknete, že neprokrastinujete, vzpomeňte si na všechny ty výmluvy, proč jste se nemohli sejít s kamarádem nebo dodělat něco v práci. A co ten den, kdy jste se zavřeli doma, abyste se vyhnuli jakýmkoli problémům? No vidíte!
4. Strach z intimity a soutěživosti
Neochota se rychle otevírat nebo touha nesoutěžit nemusí být vždycky znakem tiché agrese. Ale pokud se snažíte někoho poznat a maskujete své pocity sarkasmem, nedovolíte mu, aby vás skutečně poznal. Pokud nevíte, jak se k věcem skutečně stavíte, držíte ostatní od těla a oni ztrácejí zájem. A co nás sráží nejvíc? Naučená bezmoc a záměrné nebo opakované selhávání. Hraní oběti, když se něco nedaří po vašem, nikomu nepomůže.
„Já nic, já muzikant!“ Fráze, které vás prozradí
Jak se tichá agrese projevuje v praxi? Tady je pár typických vět, které vás můžou prozradit:
- „Mně to nevadí“ – nedáváte najevo, co si myslíte, a vyhýbáte se přiznání svých pocitů.
- „Fajn, jak chceš“ – klasika pro ukončení hádky. Mnoho lidí věří, že otevřené vyjádření hněvu jim zhorší život.
- „Už jdu“ – ale ve skutečnosti se k ničemu nemáte. Používáte to jen jako dočasný ústupek.
- „Já jsem nevěděl, že to chceš hned“ – další technika prokrastinace. Chcete se vyhnout povinnostem, aniž byste to museli jasně odmítnout.
- „Já jsem myslel, že to víš“ – omlouváte svou nečinnost a předstíráte nevědomost.
- „Já jsem si jen dělal legraci“ – maskujete nepříjemné poznámky nebo urážky komplimentem. Vyjadřujete nepřátelství způsobem, který je společensky přijatelný. A když to nevyjde…?
- „Proč se tak rozčiluješ?“ – ukazujete, že i když vy dokážete zachovat klid, dokážete vyprovokovat ostatní k výbuchu.
Tichá agrese je osobnostní rys, který se projevuje nepřímým vyjadřováním nepřátelství.
Jak s tichým agresorem jednat?
Jak poznat, že máte co do činění s tichým agresorem? Tito lidé málokdy chválí, bývají tiší, protože se snaží vyhnout konfliktům, a jejich urážky jsou maskované. Jak na ně reagovat? Buďte asertivní, vyhýbejte se okolkům a dejte jim jasně najevo, že jejich chování bude mít následky. Nenechte je si myslet, že jim to projde bez trestu. Funguje to!
Cesta ven existuje
Sama jsem se s tichou agresí potýkala. Když jsem si to uvědomila, začala jsem o svých problémech mluvit a přestala jsem trestat lidi mlčením. A víte co? Život se mi hrozně zjednodušil a zbavil stresu. Věřte mi, vyjadřování hněvu nebo frustrace nepřímým způsobem vás nikam neposune. Jen zvyšuje úzkost a vede k promarnění mnoha přátelství, partnerství a aktivit. Stojí to za to?
A co vy? Poznali jste se v některém z popsaných bodů? Podělte se s námi v komentářích!