Doba se mění. Věci, o kterých se dřív šeptalo za zavřenými dveřmi, se dnes probírají u kafe. Jedním z těch témat je i duševní zdraví. Ale jak to vnímá generace, která zažila poválečné časy a budování nového světa? Generace Baby Boomers?
Tichá generace, hlasitá realita: Jak Baby Boomers vnímají duševní zdraví
Představte si poválečnou Británii. Z války se vrací muži, a s nimi i rány na duši, o kterých se nemluví. „Shell Shock,“ jak se dřív říkalo posttraumatické stresové poruše. Vzpomínáte si na to? A co generace Baby Boomers, narozená mezi lety 1946 a 1964? Co pro ně znamenalo duševní zdraví v době, kdy vyrůstali?
Slyšeli jste vůbec o problémech s duševním zdravím?
Zkusili jsme se zeptat. Andrew, 54 let, říká: „V dospívání moc ne. Zdá se mi, že dnes se o tom mluví mnohem víc.“ Kirsteen, 57 let, souhlasí: „Ne, ne moc často. Muselo jít o vážný problém.“
A jak se na duševní nemoci dívalo, když jste byli mladí?
Andrew vzpomíná: „Nevzpomínám si, že by se o tom nějak moc mluvilo, spíš se to zametalo pod koberec. Člověk se s tím moc nesetkal. Vědělo se, že je něco ‚špatně‘, a pak se radilo se od takového člověka držet dál.“ Kirsteen dodává: „Muselo jít o fakt vážný problém, aby se o tom vůbec mluvilo. Úzkost se brala jako něco, co se musí prostě překonat.“
Byla vůbec nějaká pomoc pro lidi s duševními problémy?
Andrew je upřímný: „Upřímně, nevím. Nikdy jsem žádnou pomoc nepotřeboval a nevím o nikom, kdo by ji potřeboval. Asi se o tom nemluvilo. Takže i kdyby nějaká pomoc existovala, tak se o ní nevědělo.“ Kirsteen přikyvuje: „Jen v případech vážných problémů, jako třeba těžká deprese.“
Změnil se váš názor na duševní zdraví?
Doba se mění, a s ní i pohled na svět. Andrew říká: „Asi ano. Myslím, že lidi si víc uvědomují, že je to nemoc, a ne jen lenost nebo nechuť něco dělat. Když jsem byl mladší, tak se říkalo ‚prostě se s tím poper‘. A teď je to spíš pochopení, že se s tím poprat nemůžou a potřebujou pomoc.“ Kirsteen souhlasí: „Ano, přijala jsem fakt, že je to širší problém a týká se víc lidí, než jsem si myslela dřív.“
Cítíte se víc v pohodě, když máte mluvit o emocích a duševním zdraví?
Andrew odpovídá stručně: „Můj názor na mluvení o emocích a duševním zdraví se nezměnil.“ Kirsteen je optimističtější: „Ano, už to není společenské tabu. A bere se to jako něco ‚normálního‘.“
Myslíte, že to, že se o duševním zdraví mluví víc, pomohlo lidem lépe to pochopit?
Andrew je pragmatický: „Lidem, kterých se to týká, asi jo. Myslím si, že se o něco začnu zajímat, až když se to týká mě. A naštěstí se mě duševní nemoci nikdy netýkaly.“ Kirsteen je přesvědčená: „Ano, čím víc se o tom mluví, tím víc jsou lidi vzdělaní.“
Evoluce pohledu?
Zdá se, že od „nejstarší generace“ po Baby Boomers se v přístupu k duševnímu zdraví zas tak moc nezměnilo. Nicméně, lidé z této generace vyvinuli svůj pohled na věc k modernějšímu a otevřenějšímu přístupu. A to je krok správným směrem, nezdá se vám?