Máte to taky tak? Sedíte v partě přátel, všichni se baví, smích a gesta lítají vzduchem, a vy… vy si jen tak sedíte a posloucháte. Ne že byste neměli co říct, to vůbec ne. Jenže než se k něčemu doopravdy rozhoupete, proběhne ve vaší hlavě maraton myšlenek.
Ticho před bouří myšlenek: Co se odehrává v hlavě introverta, než promluví
Pro introverty je psaní často útočiště. Vlastně, zdá se mi, že většina spisovatelů, které sleduji, se považuje za introverty. Osobně mi komunikace písmem přijde mnohem snazší než mluveným slovem. A myslím, že nejsem sama. Možná je to tím, že máte čas si všechno promyslet, poskládat slova a upravit je do formy, která vám vyhovuje, než je vypustíte do světa.
Psaní jako mentální proces
Při psaní používáme určitý proces. Vzpomeňte si na školní léta a psaní slohových prací. Nejdřív si uděláte osnovu, pak napíšete koncept, který následně upravujete, opravujete a nakonec publikujete. Dává vám to šanci se pořádně připravit, promyslet si, co chcete říct, a nakonec to podat tím nejlepším možným způsobem. Používám to pořád, a jsem si jistá, že i vy, pokud rádi píšete.
Nezní to jako něco, co by se dalo využít i v běžném životě, při interakci s lidmi? Myslím, že my introverti to tak děláme. Jen je to rychlejší, automatický proces, kterým náš mozek projde, než promluvíme. A pokud si uvědomíme, že nemáme čas projít celým procesem, raději neřekneme to, co jsme původně chtěli. Potřebujeme mít všechno zkontrolované a promyšlené, a často i předvídat, jak bude konverzace pokračovat. To vysvětluje, proč nám trvá déle odpovědět na některé otázky a proč se ne vždy zapojujeme do hovoru. Určitě máte pocit, že jste v hlavě odehráli víc rozhovorů, než jste jich skutečně vedli.
Labyrint myšlenek
Raději něco neřeknu, pokud to neprojde mojí mentální kontrolou. Zvlášť, když mluvím cizím jazykem. Tam si nejraději ještě zkontroluju gramatiku, než otevřu pusu. Mozek introverta tvrdě pracuje v labyrintu myšlenek, než něco řekne, a někdy to může vést k tomu, že působí velmi plaše nebo se s ním těžko navazuje kontakt. Takže, jak takový myšlenkový proces vypadá?
- Co vás napadne? Jaká myšlenka nebo názor chcete vyjádřit? Jak to chcete udělat?
- Vyzkoušejte si to. Snažte se být struční, aby vám nerozuměli špatně, ale vyjádřete svůj názor. Bez filtrů, jen ve vaší hlavě. Nedržte se zpátky.
- Ok, teď se trochu kroťte. Asi nemůžete říct všechno. Změňte to trochu. Jak to zní? Budete schopni dostat ze sebe slova správným tónem? Jak to bude působit? Jaká by mohla být reakce? Buďte připraveni s protiargumenty, nezapomeňte na důvody.
- Měli byste to vůbec říkat? Možná tenhle rozhovor brzy skončí a vy ještě nejste úplně připraveni. Možná raději zůstaňte zticha. Ne! Ne, prostě to řekněte. Máte k tomu co říct. Jen to sdílejte. Udržujte to uspořádané, pamatujte na tón hlasu (a zkontrolujte gramatiku, pokud je to nutné). Ujistěte se, že mluvíte dostatečně nahlas, abyste získali pozornost, možná si teď pro jistotu odkašlete. Pamatujte na různé možné výsledky a jak se s nimi vypořádat.
Ano, teď otevřete ústa a řekněte to nahlas. Vystoupili jste na pódium (nebo alespoň tak to může připadat, když se rozhodnete něco říct) a teď se na vás lidé dívají. Někteří se na vás dívají, jako by vás viděli poprvé. To je v pořádku. Tak do toho. Mluvte.
Máte to taky tak? Podělte se o to!