Víte, jak to chodí. Míváme sklony k tomu žít ve vlastních myšlenkových bublinách. Den za dnem se točíme v kruhu, a občas ani nevnímáme, že existuje jiný úhel pohledu. Někdy stačí málo, aby se nám ty pomyslné dveře otevřely dokořán. Třeba jen správně položená otázka.
Umění terapeutické otázky: Jak otázky otevírají nové perspektivy?
Znáte ten pocit, když se vám něco honí hlavou a nemůžete se toho zbavit? Ať už je to stará křivda, obava z budoucnosti, nebo jen prostá nespokojenost. Často se v tom sami utápíme a nevidíme cestu ven. Právě v takových chvílích může terapeutická otázka fungovat jako klíč. Ne jako univerzální řešení, to ne, ale jako nástroj, který nám pomůže zamyslet se, přehodnotit, nahlédnout na situaci jinak.
Proč jsou otázky tak důležité?
Odpověď je jednodušší, než by se zdálo. Otázky nás nutí přemýšlet. Vytrhávají nás z automatického pilota a nutí nás aktivně se zapojit. Když si sami sobě položíme otázku „Co bych udělal/a jinak?“, „Co je na tom to nejhorší?“, „Co se můžu naučit?“, dostaneme se do prostoru, kde můžeme hledat nové možnosti. A víte co? Často jsou mnohem blíž, než si myslíme.
Jak formulovat terapeutické otázky?
Tady je důležité pamatovat na jednu věc: terapeutické otázky nejsou o tom, aby nás soudily. Jsou o tom, aby nám pomohly. Takže zapomeňte na obviňování a kritiku. Místo toho se zaměřte na zvědavost a otevřenost. Zkuste si položit otázky, které začínají slovy „Co“, „Jak“, „Proč“. Ale pozor, slovo „Proč“ je ošemetné. Někdy nás zavede do kruhu obviňování a ospravedlňování. Místo toho se zkuste zeptat „Jak se můžu z této situace poučit?“.
A nezapomeňte, že i ticho může být terapeutické. Někdy je nejdůležitější dát si čas na to, abychom si na otázku sami odpověděli. Bez spěchu, bez tlaku. Jen my a naše myšlenky. Možná budete překvapeni, co se nakonec objeví.
Takže, až se příště budete cítit ztraceni, zkuste si položit otázku. Možná se vám podaří najít cestu, kterou jste dosud neviděli. A to je, myslím, k nezaplacení.